Věrnost jedinému poselství

48. Abychom mohli hlásat evangelium naděje, potřebujeme být stálí a věrní samému evangeliu. Kázání církve ve všech svých formách musí být vždy zaměřeno na Ježíšovu osobu a musí stále více směřovat k němu. Je třeba dbát na to, aby byl prezentován ve své celistvosti: nejen jako morální vzor, ale především jako Boží Syn, jediný a nezbytný Spasitel všech, který žije a působí v církvi. Aby naděje byla pravá a nezničitelná, musí být „úplné, jasné a obnovené hlásání vzkříšeného Ježíše Krista, zmrtvýchvstání a věčného života“⁸² prioritou pastorační činnosti nejbližších let.

Evangelium, jež se má hlásat v každé době, je stále stejné, přesto existují různé způsoby, jakými je takové hlásání uskutečňováno. Každý je vybízen, aby za všech okolností „veřejně hlásal“ Ježíše a víru v něj; aby „přitahoval“ druhé k víře tím, že povede takový osobní, rodinný, profesní a společný život, který by zrcadlil evangelium; aby „vyzařoval“ kolem sebe radost, lásku a naději, aby mnozí, když uvidí naše dobré skutky, velebili Otce, který je na nebesích (srov. Mt 5,16), aby byli „nakaženi“ a získáni; konečně aby se stali „kvasem“, který zevnitř proměňuje a oživuje každé kulturní vyjádření.⁸³

Svědectví života