60. Nesmíme zapomenout na kladný přínos daný patřičným doceněním církevních kulturních památek. Ty totiž mohou představovat zvláštní faktor při novém probouzení křesťansky inspirovaného humanismu. Díky svému pečlivému uchovávání a rozumnému využívání mohou být jako živé svědectví po staletí vyznávané víry platným nástrojem pro novou evangelizaci a katechezi a mohou vybízet k objevení smyslu pro tajemství.

Prostřednictvím vytrvalého dialogu s umělci se zároveň mají podporovat nová umělecká vyjádření víry.¹¹¹ Církev totiž potřebuje umění, literaturu, hudbu, sochařství a architekturu, neboť „musí učinit pochopitelným, ba dokonce – nakolik je to možné – okouzlujícím svět ducha, svět neviditelného, svět Boha“,¹¹² a také proto, že umělecká krása coby odlesk Božího Ducha je znakem tajemství, vybídnutí hledat tvář Boha, který se učinil viditelným v Ježíši z Nazareta.