62. Proto je třeba obnovit pastoraci mládeže, rozčlenit ji na věkové úseky a učinit ji pozornou k rozmanitým podmínkám, v nichž žijí děti, dospívající a mladí. Kromě toho bude nutné dát jí větší jednotnost a důslednost a trpělivě mladým naslouchat, aby se stali protagonisty evangelizace a budování společnosti.

Na této cestě se mají rozvíjet příležitosti k setkání mladých, a podporovat tak atmosféru vzájemného naslouchání a modlitby. Nemusíme mít strach, že na ně budeme nároční v tom, co se týká jejich duchovního růstu. Je třeba jim jasně ukázat cestu ke svatosti, podněcovat je, aby učinili odvážná rozhodnutí následovat Ježíše a aby v tom byli posilováni intenzivním svátostným životem. Tak budou moci odolávat pokušením kultury, která předkládá pouze prchavé hodnoty nebo dokonce hodnoty odporující evangeliu, a stát se sami schopnými dosvědčovat své křesťanské smýšlení ve všech prostředích života, včetně zábavy a odpočinku.¹¹³

Mám ještě živě před očima radostné tváře mnoha mladých, skutečné naděje církve a světa a výmluvného znamení Ducha, který neúnavně vzbuzuje nové podněty. Setkal jsem se s nimi jak na svém putování po různých zemích, tak na nezapomenutelných Světových dnech mládeže.¹¹⁴