|
64. Hlásání
Ježíše Krista a jeho evangelia, které by se omezilo jen
na Evropu, by bylo příznakem povážlivého
nedostatku naděje. Dílo evangelizace je prodchnuto pravou
křesťanskou nadějí tehdy, když se
otevírá všeobecným obzorům, díky
nimž nabízíme zdarma všem, co jsme my sami dostali
darem. Misie ad gentes se tak stává výrazem
církve formované evangeliem naděje, která se
neustále obnovuje a omlazuje. Povědomí církve
v Evropě bylo během staletí to, že
nesčetné zástupy misionářů a
misionářek kráčející vstříc
jiným národům a civilizacím a
hlásající evangelium Ježíše Krista
národům celého světa.
Tentýž misionářský zápal musí
prodchnout církev v dnešní Evropě.
Snižující se počet kněží a
zasvěcených osob v určitých zemích
nesmí zabránit žádné místní
církvi vzít za své potřeby univerzální
církve. Každá bude podporovat přípravu na misii ad
gentes, aby tak velkomyslně odpověděla na
naléhavé prosby, které se stále zvedají
z mnoha národů, jež touží poznat evangelium.
Církve jiných kontinentů, zvláště Asie a
Afriky, stále hledí na církve v Evropě a
očekávají od nich, že i nadále budou plnit
své misionářské povolání.
Křesťané v Evropě se nemohou vzepřít
svým dějinám.117
|