Modlitba a život

78. Vedle slavení eucharistické oběti je třeba rozvíjet také jiné formy společné modlitby¹³² a pomáhat objevit spojení mezi nimi a modlitbou liturgickou. Obzvláště ať se v souladu s tradicí latinské církve pořádají různé projevy eucharistické úcty mimo mši svatou: osobní adorace, výstav a procesí, které je nutno chápat jako vyjádření víry v trvání skutečné přítomnosti Páně ve Svátosti oltářní.¹³³ Při osobním nebo společném slavení liturgie hodin, na jejíž zvláštní hodnotu pro laické věřící upozornil II. vatikánský koncil,¹³⁴ ať jsou věřící vedeni k tomu, aby viděli její spojení s eucharistickým tajemstvím.

Rodiny ať jsou vybízeny, aby dávaly prostor společné modlitbě, a aby tak světlo evangelia ozařovalo celý manželský a rodinný život. Tímto způsobem se bude v naslouchání Božímu slovu utvářet ona domácí liturgie, která bude rytmicky doprovázet všechny rodinné chvíle.¹³⁵

Každá forma společné modlitby předpokládá modlitbu individuální. Mezi osobou a Bohem vzniká onen rozhovor pravdy, který se vyjad-řuje chválou, díkůvzdáním, prosbou směřovanou k Otci skrze Ježíše Krista v Duchu Svatém. Ať se nikdy nezanedbává osobní modlitba, jež je pro křesťana totéž co dýchání. Ať jsou věřící také vychováváni k tomu, aby znovu objevili pouto mezi ní a liturgickou modlitbou.