Sloužit evangeliu života

95. Stárnutí a pokles počtu obyvatelstva, jehož jsme svědky v různých evropských zemích, nemůže nebýt důvodem ke znepokojení; pokles porodnosti je totiž příznakem nevyrovnaného vztahu k vlastní budoucnosti; je to jasný projev nedostatku naděje, je znamením oné „kultury smrti“, která prostupuje dnešní společnost.¹⁵⁵

S úbytkem porodnosti je třeba připomenout jiná znamení, jež přispívají k zastínění životních hodnot a rozpoutávají proti němu jakési spiknutí. Mezi ně je nutno zařadit především rozšíření potratu, a to i za použití chemicko-farmakologických preparátů, které jej umožňují, aniž by se dotyčná žena musela uchýlit k lékaři, což potrat zbavuje jakékoliv formy společenské odpovědnosti; to je podporováno právním řádem mnoha států kontinentu, jejichž permisivní zákonodárství dovoluje zákrok, který je „hanebným zločinem“¹⁵⁶ a představuje těžké porušení mravního řádu. Nesmíme zapomínat ani na útoky páchané prostřednictvím „zákroků na lidských embryích, které, ačkoliv jsou zaměřeny na cíle, jež jsou samy o sobě oprávněné, jsou nevyhnutelně spojeny se zabitím“, nebo prostřednictvím nesprávného užívání diagnostických prenatálních technik, jež nemají za cíl možnou včasnou terapii, nýbrž jsou ve službě „eugenetickému názoru nebo způsobu myšlení, které používá potrat jako prostředek selekce“.¹⁵⁷

Je také nutné se zmínit o sklonu, který zaznamenáváme v některých částech Evropy, kde se považuje za správné dovolit vědomě ukončit život vlastní nebo někoho jiného; z toho vyvěrá rozšíření  maskované nebo otevřeně prováděné eutanázie; nechybějí žádosti o ni ani smutné příklady jejího uzákonění.