|
95. Stárnutí a pokles počtu
obyvatelstva, jehož jsme svědky v různých
evropských zemích, nemůže nebýt důvodem ke
znepokojení; pokles porodnosti je totiž příznakem
nevyrovnaného vztahu k vlastní budoucnosti; je to
jasný projev nedostatku naděje, je znamením oné
„kultury smrti“, která prostupuje dnešní
společnost.155
S úbytkem porodnosti je třeba připomenout jiná
znamení, jež přispívají
k zastínění životních hodnot a
rozpoutávají proti němu jakési spiknutí. Mezi
ně je nutno zařadit především
rozšíření potratu, a to i za použití
chemicko-farmakologických preparátů, které jej
umožňují, aniž by se dotyčná žena musela
uchýlit k lékaři, což potrat
zbavuje jakékoliv formy společenské odpovědnosti;
to je podporováno právním řádem mnoha států
kontinentu, jejichž permisivní zákonodárství
dovoluje zákrok, který je „hanebným
zločinem“156 a představuje těžké
porušení mravního řádu. Nesmíme
zapomínat ani na útoky páchané
prostřednictvím „zákroků na lidských
embryích, které, ačkoliv jsou zaměřeny na
cíle, jež jsou samy o sobě oprávněné, jsou
nevyhnutelně spojeny se zabitím“, nebo prostřednictvím
nesprávného užívání
diagnostických prenatálních technik, jež
nemají za cíl možnou včasnou terapii, nýbrž
jsou ve službě „eugenetickému názoru nebo způsobu
myšlení, které používá potrat jako
prostředek selekce“.157
Je také nutné se zmínit o sklonu, který
zaznamenáváme v některých částech
Evropy, kde se považuje za správné dovolit vědomě
ukončit život vlastní nebo někoho jiného;
z toho vyvěrá rozšíření
maskované nebo otevřeně prováděné
eutanázie; nechybějí žádosti o ni ani
smutné příklady jejího uzákonění.
|