103. Ze své strany je církev povolána, aby „pokračovala ve své činnosti a nadále vytvářela a zlepšovala své služby přijetí a svou pastorační pozornost vůči přistěhovalcům a utečencům“,¹⁶⁵ aby dosáhla toho, že bude respektována jejich důstojnost a svoboda a usnadňována jejich integrace.

Zvláště je nutno mít na paměti pastorační péči o katolické přistěhovalce a jejich integraci a respektovat jejich kulturu a původnost jejich náboženské tradice. Za tím účelem je třeba podporovat styky s církvemi, odkud přistěhovalci pochází a kde byli přijati, studovat způsoby pomoci a zajistit přítomnost náležitě formovaných kněží, zasvěcených osob a pastoračních pracovníků z jejich zemí.

Služba evangeliu kromě toho vyžaduje, aby církev bránila věc utlačovaných a vyloučených, aby žádala politické představitele různých států a odpovědné představitele evropských institucí o uznání statutu uprchlíků pro ty, kteří prchají ze své země, protože je ohrožován jejich život, umožňovat návrat do vlastních zemí a vytvářet podmínky, aby byla respektována důstojnost všech přistěhovalců a hájena jejich základní práva.¹⁶⁶