|
111. Když se řekne „Evropa“,
má to znamenat „otevřenost“. Navzdory opačným
zkušenostem a znamením, jež také nechyběly, to
vyžadují samy její dějiny: „Evropa není ve
skutečnosti uzavřené a izolované území;
vybudovala se tak, že šla až za moře, vstříc
jiným národům, kulturám
a civilizacím“.172 Proto musí být
otevřeným a pohostinným kontinentem a realizovat
v nynější globalizaci formy nejen
hospodářské, nýbrž i sociální a
kulturní spolupráce.
Na jeden požadavek musí Evropa odpovědět kladně,
aby její tvář byla opravdu nová: Evropa se
nesmí uzavřít do sebe. Nemůže a nesmí se
přestat zajímat o zbytek světa, nýbrž musí
mít plné vědomí toho, že jiné země a
jiné světadíly od ní očekávají
odvážné iniciativy, „aby poskytla chudším
národům prostředky pro jejich rozvoj a jejich
společenské uspořádání a aby budovala
spravedlivější a bratrštější
svět“.173 Aby toto poslání uskutečnila
náležitým způsobem, bude muset promýšlet
„mezinárodní spolupráci zaměřenou na novou
kulturu solidarity. Spolupráce má být semínkem
míru, a proto ji nelze omezit na pomoc a podporu,
doprovázenou dokonce myšlenkou na výhody, které
poskytnutí zdrojů na oplátku přinese. Spolupráce
musí naopak představovat konkrétní a hmatatelnou
solidární snahu, díky níž se chudí
stávají hlavními činiteli svého rozvoje.
Musí také umožňovat co největšímu
počtu lidí, aby v konkrétních
ekonomických a politických podmínkách, v nichž
se nacházejí, projevili svou pro člověka typickou
tvořivost, na které závisí i bohatství
každého státu“.174
|