114. Spolu se synodními otci žádám evropské instituce a jednotlivé evropské státy,¹⁷⁹ aby uznaly, že dobrý společenský řád musí být zakořeněn v autentických mravních a občanských hodnotách co možná nejvíce sdílených občany, a poznamenávám, že tyto hodnoty jsou na prvém místě dědictvím různých společenských útvarů. Je důležité, aby instituce a jednotlivé státy uznaly, že mezi těmito sociálními útvary jsou také církve, církevní společnosti a jiné náboženské organizace. A to tím spíše, jestliže existují už od doby před založením evropských národů; nelze je redukovat na pouhé soukromé spolky, nýbrž působí svou specifickou institucionální vahou, která zasluhuje, aby byla vážně brána v úvahu. Při plnění svých úkolů musí různé státní a evropské instituce jednat s vědomím, že jejich právní řády budou plně respektovat demokracii tehdy, když budou umožňovat formy „zdravé spolupráce“¹⁸⁰ s církvemi a náboženskými organizacemi.

Ve světle toho, co bylo právě zdůrazněno, se chci ještě jednou obrátit k tvůrcům budoucí evropské ústavy, aby v ní byl uveden odkaz na náboženské a zvláště křesťanské dědictví Evropy. Při plném respektování laického rázu institucí si především přeji, aby byly uznány tři doplňky: právo církví a náboženských společností svobodně se organizovat v souladu s vlastními stanovami a vlastním přesvědčením; respektování specifické identity náboženských vyznání a podpora strukturovaného dialogu mezi Evropskou unií a náboženskými vyznáními; respektování právního statutu, z něhož se církve a náboženské instituce už nyní těší díky zákonodárství členských státu Unie.¹⁸¹