Ikona apokalypsy

5. Jsem rád, že se touto posynodální exhortací mohu podělit s církví v Evropě o plody Druhého zvláštního zasedání pro Evropu Biskupského synodu. Chci tak vyhovět přání vyjádřenému na konci synodálního zasedání, když mi pastýři předali texty svých úvah s prosbou, abych poskytl církvi putující v Evropě dokument na téma synodu. ¹³

„Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím...“ (Zj 2,7). Při hlásání evangelia naděje Evropě mě povede Apokalypsa, kniha „prorockého zjevení“, které odhaluje věřícímu společenství skrytý a hluboký smysl věcí, které se dějí (srov. Zj 1,1). Kniha Zjevení nás staví před slovo určené křesťanským komunitám, aby uměly pochopit a žít své místo v dějinách s jejich otázkami i jejich protivenstvími a ve světle konečného vítězství obětovaného a vzkříšeného Beránka. Zároveň stojíme před slovem, jež zavazuje odolat častému pokušení budovat město lidí bez Boha nebo proti Bohu. Kdyby totiž k tomu došlo, zažilo by lidské soužití dříve nebo později nenapravitelnou porážku.

Kniha Zjevení obsahuje povzbuzení adresované věřícím: navzdory jakémukoliv zdání, a také přestože ještě není vidět jeho účinky, vítězství Krista již nastalo a je konečné. Z toho vyplývá, že se musíme postavit tváří v tvář lidským událostem s důvěrou, která vyvěrá z víry ve zmrtvýchvstalého Krista, přítomného a působícího v dějinách.