8. Tuto ztrátu paměti doprovází jakýsi strach čelit budoucnosti. Vykreslovaný obraz blízké budoucnosti bývá často vybledlý a nejistý. Budoucnosti se víc bojíme, než po ní toužíme. Znepokojujícím znamením tohoto strachu je mimo jiné vnitřní prázdnota, jež svírá mnoho osob, a ztráta smyslu života. Mezi výrazy a plody této existenciální úzkosti je třeba zvláště zařadit dramatické snížení porodnosti, úbytek povolání ke kněžství a zasvěcenému životu a neochotu, ne-li přímo odmítnutí učinit definitivní životní rozhodnutí, a to i v manželství.

Jsme svědky rozšířené roztříštěnosti existence; převládá pocit osamocení; množí se rozdělení a rozpory. Mezi jinými příznaky tohoto stavu věcí zná dnešní Evropa těžký problém rodinných krizí a selhání samého pojetí rodiny, přetrvávání nebo obnovování etnických konfliktů, obnovení některých rasistických postojů, mezináboženská napětí, sebestřednost, do níž se uzavírají jednotlivci i skupiny, růst všeobecné etické lhostejnosti a křečovitou starost o vlastní zájmy nebo výsady. V očích mnohých hrozí probíhající globalizaci, že místo toho, aby vedla lidstvo k větší jednotě, se bude řídit logikou, která odsouvá slabé na okraj společnosti, a bude rozmnožovat počet chudých země.

Zaznamenáváme rostoucí oslabení mezilidské solidarity, jež je spojeno se šířícím se individualismem: zatímco instituce věnující se asistenci vykonávají chvályhodnou činnost, můžeme pozorovat, jak slábne smysl pro solidaritu, takže se mnoho osob cítí mnohem opuštěnějších, ponechaných sami sobě a bez citové podpory, i když jim nechybí hmotné prostředky.