|
12. Při pohledu na Evropu jako na
občanské společenství nechybějí
znamení, která otevírají naději: navzdory
protikladům dějin v nich můžeme pohledem víry
spatřit přítomnost Ducha Božího, který
obnovuje tvář země. Synodní otcové je popsali
v závěru svých diskuzí takto:
„S radostí zjišťujeme vzájemnou rostoucí
otevřenost národů, smíření mezi dlouho
znepřátelenými národy či postupné
rozšiřování sjednocovacího procesu směrem
k zemím Východní Evropy. Rozvíjí se
uznání, spolupráce a výměny všeho druhu,
takže se krok za krokem vytváří evropská kultura
či dokonce evropské povědomí, které, jak
doufáme, může dát růst, zvláště
mezi mladými, pocitu bratrství a vůli po
vzájemném sdílení. Zaznamenáváme jako
kladnou skutečnost, že celý tento proces probíhá
podle demokratických metod, pokojným způsobem a v duchu
svobody, která respektuje a zhodnocuje oprávněné
odlišnosti a podněcuje a podporuje proces sjednocení Evropy.
S uspokojením vítáme to, co bylo vykonáno za
účelem upřesnění podmínek a
způsobů respektování lidských práv.
Konečně zatímco v kontextu oprávněné
hospodářské a politické jednoty
v Evropě zaznamenáváme znamení naděje,
která poskytuje pozornost věnovaná právu a
kvalitě života, vyjadřujeme živé
přání, aby byl ve tvořivé věrnosti
humanistické a křesťanské tradici našeho
kontinentu zaručen primát etických a duchovních
hodnot“.21
|