|
22. Když se evropské
národy vrátí ke Kristu, budou moci nalézt onu
naději, jež jako jediná skýtá plný smysl
života. Mohou se s ním setkat i dnes, neboť
Ježíš je přítomen, žije a působí
ve své církvi: on je v církvi a církev je
v něm (srov. Jan 15n; Gal 3,28; Ef 4,15–16; Sk 9,5). V ní
neustále pokračuje ve svém spásonosném
díle v síle daru Ducha Svatého.39
Očima víry je nám dáno vidět tajemnou
Ježíšovu přítomnost v různých
znameních, která nám zanechal. Je přítomen
především v Písmu svatém, jež o
něm hovoří v každé své
části (srov. Lk 24,27.44–47). Nicméně opravdu
jedinečným způsobem je přítomen pod
eucharistickými způsobami. Tato „přítomnost se
nazývá 'reálná' nikoliv výlučně,
jako by ostatní nebyly 'reálné', nýbrž proto,
že je reálná par excellence, protože je
'podstatná'; v ní se Kristus, Bůh a člověk,
stává cele přítomným“.40
V eucharistii „je obsaženo opravdu, skutečně a
podstatně tělo a krev našeho Pána
Ježíše Krista s duší i božstvím,
a tedy celý Kristus“.41 „Eucharistie je skutečné
tajemství víry, tajemství, jež přesahuje
naše myšlenky a může být přijato pouze ve
víře“.42 Ježíšova přítomnost
je skutečná také v jiných liturgických
úkonech církve, které ona v jeho jménu
slaví. Mezi ně se řadí svátosti, tj. Kristovy úkony, které on
uskutečňuje skrze lidi.43
Kromě toho je Ježíš přítomen ve
světě skrze jiné, neméně pravdivé
způsoby, zvláště ve svých
učednících, kteří se, jsouce věrni
dvojímu přikázání lásky,
klanějí Bohu v duchu a pravdě (srov. Jan 4,24) a
vydávají svědectví životem bratrské
lásky, kterou se vyznačují jako ti, kteří
následují Pána (srov. Mt 25,31–46; Jan 13,35;
15,1–17).44
|