25. Zájem, jaký má církev o Evropu, vyvěrá ze samé její přirozenosti a poslání. Během staletí navázala totiž církev s naším kontinentem velmi úzká pouta přátelství, takže se duchovní podoba Evropy utvářela díky úsilí velkých misionářů, svědectví svatých a mučedníků a vytrvalé práci mnichů, řeholníků a duchovních pastýřů. Z biblického pojetí člověka načerpala Evropa to nejlepší pro svou humanistickou kulturu, nabrala inspiraci pro svou intelektuální a uměleckou tvorbu, vypracovala právní normy a zasadila se za důstojnost osoby, pramen nezcizitelných práv.⁴⁶ Tímto způsobem církev, nositelka evangelní zvěsti, přispívala k šíření a upevňování těch hodnot, které učinily evropskou kulturu univerzální.

Církev si je toho vědoma a vnímá dnes s novou odpovědností naléhavou potřebu nepromrhat toto cenné dědictví a pomáhat Evropě budovat sebe samu oživením křesťanských kořenů, z nichž vyrostla.⁴⁷