Směřovat k jednotě

30. Evangelium naděje je nakonec silou a výzvou k obrácení také na ekumenickém poli. V jistotě, že jednota křesťanů odpovídá Pánovu přikázání, „aby všichni byli jedno“ (srov. Jan 17,11), a že se dnes jeví jako nutnost pro větší věrohodnost hlásání evangelia a jako příspěvek k jednotě Evropy, je nutné pomáhat všem církvím a církevním společenstvím a vybízet je, aby chápaly ekumenickou cestu jako „společné putování ke Kristu“⁵³ a k viditelné jednotě, kterou si on přál, aby tak jednota v rozmanitosti zazářila v církvi jako dar Ducha Svatého, tvůrce společenství.

Aby se tak stalo, je třeba ze strany všech trpělivého a trvalého nasazení, prodchnutého ryzí nadějí a zároveň střízlivým realismem zaměřeným na „zhodnocení toho, co již spojuje, na upřímnou a vzájemnou úctu, na odstranění předsudků, na poznání a vzájemnou lásku“.⁵⁴ Chce-li se úsilí o jednotu v této linii opírat o pevné základy, pak se musí vyznačovat zaníceným hledáním pravdy v dialogu a porovnávání, které uznávají dosud dosažené výsledky a dokážou je hodnotit jako podnět pro další cestu a k překonávaní rozporů, které ještě křesťany rozdělují.