31. Je třeba pokračovat v dialogu s rozhodností a nevzdávat se před obtížemi a námahami: dialog pak ať je veden „z různých hledisek (doktrinálního, duchovního a praktického) ve smyslu výměny darů, které Duch vzbuzuje v každé církvi; je též třeba vychovávat společenství a věřící, především mladé, aby prožívali chvíle setkání a ze správně chápaného ekumenismu učinili běžnou součást církevního života a činnosti“.⁵⁵

Tento dialog je jednou z hlavních starostí církve především v Evropě, která v minulém tisíciletí viděla, jak vznikají mnohá rozdělení mezi křesťany, a která dnes nastoupila cestu k své větší jednotě. Nemůžeme se na této cestě zastavit, ani se nesmíme vrátit zpátky! Musíme po ní kráčet dál a žít ji s důvěrou, protože vzájemná úcta a hledání pravdy, spolupráce v lásce a především ekumenismus svatosti přinesou s Boží pomocí své plody.