41. Nezadatelný je přínos věřících laiků životu církve: mají nenahraditelné místo při hlásání evangelia naděje a při jeho službě, protože „skrze ně je církev, znamení a pramen naděje i spásy, účinně přítomna v nejrůznějších částech světa“.72 Protože jsou laici plně účastni poslání církve ve světě, jsou povoláni k tomu, aby vydávali svědectví, že křesťanská víra je jedinou úplnou odpovědí na otázky, které život klade každému člověku a každé společnosti, a mohou předávat světu hodnoty Božího království, příslibu a záruky naděje, která neklame.

Současná i minulá Evropa poznala podobné významné laické postavy a jejich zářné příklady. Jak zdůraznili synodní otcové, je třeba s vděčností připomínat  tyto muže a ženy, kteří vydávali a stále vydávají svědectví Kristu a jeho evangeliu službou ve veřejném životě a v odpovědných funkcích, které tento život přináší. Je také náramně důležité „vzbuzovat a podporovat specifická povolání ke službě společnému dobru: formovat osoby, které podle příkladu a ve stylu těch, kteří jsou nazýváni 'otcové Evropy', dokážou být tvůrci evropské společnosti zítřka a založit ji na pevných základech ducha“.⁷³

Stejné ocenění patří křesťanským laickým ženám a mužům, kteří často ve skrytu každodenního života a skrze prosté služby hlásají milosrdenství Boží těm, kteří trpí chudobou; musíme jim být vděční za odvážné svědectví lásky a odpuštění, což jsou hodnoty, které evangelizují rozsáhlý obzor politiky, společnosti, hospodářství, kultury, ekologie, mezinárodního života, rodiny, výchovy, povolání, práce a utrpení.⁷⁴ K tomu slouží pedagogické programy, které uschopní laické věřící žít víru v časných skutečnostech. Tyto kurzy založené na skutečném „zaškolení“ v církevním životě, věnované zvláště studiu sociálního učení, musí být s to poskytnout jim nejen učení a podněty, ale také náležité linie spirituality, které budou oživovat jejich úsilí jako autentickou cestu ke svatosti.