42. Církev je si vědoma specifického přínosu ženy ve službě evangeliu naděje. Život křesťanského společenství dosvědčuje, jak ženy měly ve svědectví evangeliu vždy přední místo. Musíme připomenout, kolik toho vykonaly, často v mlčení a ve skrytosti, když přijímaly a předávaly Boží dar, jak skrze tělesné, tak skrze duchovní mateřství, výchovnou činností či katechezí; velkými skutky lásky, životem modlitby a rozjímání, mystickou zkušeností a v psaním textů vyznačujících se bohatou evangelní moudrostí.75

Ve světle přebohatých svědectví minulosti vyjadřuje církev svou důvěru v to, co ženy mohou dnes vykonat pro růst naděje na všech úrovních. Některé aspekty současné evropské společnosti jsou výzvou pro schopnost žen k láskyplnému, vytrvalému a bezpodmínečnému přijetí, rozdělování a uspořádání. Stačí pomyslet například na rozšířenou vědecko-technickou mentalitu, která odsouvá do stínu afektivní dimenzi a funkci citů, na nedostatek nezištnosti, na rozšířený strach dávat život novým lidským tvorům, na obtíže vyjít vstříc druhému a přijmout toho, kdo je ode mne odlišný. V tomto kontextu očekává  církev od žen oživující přínos a novou vlnu naděje.