Nutnost a naléhavá potřeba hlásání

45. Evangelium naděje, dané církvi a v ní žité, vyžaduje, aby bylo každý den hlásáno a dosvědčováno. To je vlastním posláním církve všech dob a všech míst. To je také posláním dnešní církve v Evropě. „Hlásat evangelium je skutečně milostí a vlastním povoláním církve a ona v něm nachází svou nejvnitřnější totožnost. Církev existuje právě proto, aby hlásala evangelium, tj. aby kázala a učila, aby působila jako kanál, jímž proudí dar milosti, aby smiřovala hříšníky s Bohem, aby ustavičně prodlužovala a zvěčňovala Kristovu oběť ve mši svaté, v památce jeho smrti a slavného zmrtvýchvstání.“⁷⁷

Církvi v Evropě, „nová evangelizace“ je úkolem, který tě očekává! Uměj znovu najít zápal k hlásání! Uvědom si, že se dnes, na počátku třetího tisíciletí, k tobě se vznáší naléhavá prosba, která zazněla již na úsvitu prvního tisíciletí, když se Pavlovi ve vidění zjevil Makedoňan, který ho prosil: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“ (Sk 16,9). I když je tato prosba nevyjádřená nebo dokonce potlačená, je tou nejhlubší a nejryzejší prosbou, která vyvěrá ze srdce současných Evropanů, žíznících po naději, která neklame. Tobě byla tato naděje dána darem, abys ji v každé době a na každém místě předávala s radostí dál. Ježíšova zvěst, kterou je evangelium naděje, ať je tedy tvou chloubou a tvým nejhlubším důvodem existence. Pokračuj s obnoveným zápalem v tomtéž misijním duchu, který během těchto dlouhých staletí, počínaje kázáním apoštolů Petra a Pavla, vedl tolik světců a světic, autentických hlasatelů evangelia na evropském světadílu.