Slavící církev

69. V současné společnosti, často uzavřené transcendenci, ohlušené konzumním chováním, snadné kořisti starých i nových modloslužeb a zároveň žíznící po něčem, co se skrývá za prvním dojmem, je úkol, jenž na církev v Evropě čeká, náročný, a přitom vzrušující. Spočívá v znovuobjevení smyslu pro „tajemství“; v obnově liturgických slavností, aby se staly výmluvnějšími znameními přítomnosti Krista; v zajištění nových prostor pro mlčení, modlitbu a rozjímání; v návratu ke svátostem, zvláště k eucharistii a ke svátosti smíření, z nichž pramení svoboda a nové naděje.

Proto se k tobě, církvi v Evropě, obracím s naléhavou výzvou: buď církví, která se modlí, chválí Boha, uznává jeho absolutní prvenství a s radostnou vírou jej velebí. Znovu objev smysl pro tajemství: žij je s pokornou vděčností a vydávej o něm svědectví s přesvědčivou a nakažlivou radostí. Slav Kristovu spásu: přijmi ji jako dar, který z tebe činí jeho svátost a z tvého života pravou duchovní a Bohu milou bohoslužbu (srov. Řím 12,1).