Eucharistie

75. Eucharistie, svrchovaný dar Krista církvi, zpřítomňuje v tajemství Kristovu oběť pro naši spásu: „Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka“.¹²³ Z ní, „zdroje a vrcholu celého křesťanského života“,¹²⁴ čerpá církev během svého putování posilu, neboť zde nachází pramen veškeré naděje. Eucharistie totiž „dává podnět našemu dějinnému putování; klade semeno živé naděje do denního nasazení každého člověka v jeho vlastních úkolech“.¹²⁵

Všichni jsme vybízeni, abychom vyznávali víru v eucharistii, záruku budoucí slávy, s jistotou, že společenství s Kristem, které nyní prožíváme jako poutníci ve smrtelné existenci, předjímá svrchované setkání dne, v němž „mu budeme podobni, protože ho budeme vidět tak, jak je“ (1 Jan 3,2). Eucharistie je „zakoušení věčnosti v čase“, je to božská přítomnost a společenství s ním; památka Kristovy velikonoční oběti vnáší svou přirozeností do lidských dějin milost. Otevírá nás Boží budoucnosti; a protože je společenstvím s Kristem, s jeho tělem a krví, je účastí na věčném životě Božím.¹²⁶