82. Opakovaně proto vybízím, abychom znovu získali hlubší smysl pro den Páně:¹³⁸ ať je posvěcován účastí na eucharistii a odpočinkem bohatým na křesťanskou radost a bratrství. Ať je slaven jako střed vší bohoslužby, neustálá předzvěst života bez konce, která oživuje naději a povzbuzuje v putování. Ať se proto nikdo nebojí hájit jej proti každému útoku a zasazovat se, aby byl v organizaci práce dodržován, aby tak mohl být dnem určeným pro člověka a k prospěchu celé společnosti. Kdyby totiž byla neděle zbavena svého původního významu a nebylo v ní možno dát náležitý prostor modlitbě, odpočinku, společenství a radosti, mohlo by se stát, že člověk „zůstane uzavřen v tak těsném horizontu, že mu neumožní vidět 'nebe'. Tehdy, i když bude svátečně oblečen, stane se vnitřně neschopným 'něco slavit'“.¹³⁹ A bez dimenze svátku by naděje nenašla dům, v němž by mohla přebývat.