I. Služba lásky

Ve  společenství a v solidaritě

84. Přijatá a darovaná láska je pro každou osobu prvotní zkušeností, z níž se rodí naděje. „Člověk nemůže žít bez lásky. Je sám sobě nepochopitelnou bytostí a jeho životu chybí smysl, nepozná-li lásku, nesetká-li se s ní, nezakusí-li ji, nepřivlastní-li si ji nějak a neprokazuje-li ji sám aktivně druhým“.¹⁴⁰

Výzva pro církev v dnešní Evropě spočívá tedy v pomoci současnému člověku, aby zakusil lásku Boha Otce a Krista v Duchu Svatém prostřednictvím svědectví lásky, která má sama v sobě vnitřní evangelizující sílu.

V tom spočívá „evangelium“, radostná zvěst pro každého člověka: Bůh nás miloval jako první (srov. 1 Jan 4,10.19); Ježíš nás miloval až do krajnosti (srov. Jan 13,1). Díky daru Ducha je Boží láska nabídnuta věřícím i činí je účastnými své schopnosti milovat: v srdci žene vpřed každého učedníka a celou církev (srov. 2 Kor 5,14). Právě proto, že je láska darem Božím, stává se pro člověka přikázáním (srov. Jan 13,34).

Život v lásce se tedy stává pro každou osobu radostnou zvěstí a zviditelňuje Boží lásku, která nikoho neopustí. Konečně to znamená dát opuštěnému člověku pravé důvody, aby i nadále doufal.