96. Za těchto okolností je nutné „všeobecné probuzení svědomí a společné morální úsilí, které by byly schopny uvést ve skutek mocnou kampaň za ochranu života. Novou kulturu života musíme vytvářet my všichni společnými silami.“¹⁵⁸ To je velká výzva, ke které je třeba se postavit s velkou odpovědností a s jistotou, že „budoucnost evropské civilizace závisí z velké části na rozhodné obraně a rozvíjení hodnot života, jádru jejího kulturního dědictví“;¹⁵⁹ jde totiž o to, vrátit Evropě její pravou důstojnost, aby se stala místem, kde je každé osobě přiznávána její nezcizitelná důstojnost.

Rád beru za svá tato slova synodních otců: „Synod evropských biskupů vybízí křesťanská společenství, aby se stala evangelizátory života. Povzbuzuje páry a křesťanské rodiny, aby se navzájem podporovaly ve věrnosti svému poslání Božích spolupracovníků při plození a výchově nových lidských tvorů; oceňuje každý velkodušný pokus reagovat na sobectví při předávání života, živeného falešnými modely bezpečnosti a štěstí; žádá státy a Evropskou unii, aby vedly prozíravou politiku, jež by podporovala konkrétní podmínky k bydlení, práci a rozvoji společenských služeb, napomáhajících k nalezení odpovědí na povolání k mateř-ství a otcovství a k zajištění toho nejcennějšího zdroje pro dnešní Evropu: zítřejších Evropanů“.¹⁶⁰