98. Při budování člověka hodné společnosti je třeba přiznat inspirační roli sociální nauce církve. Skrze ni totiž církev klade evropskému kontinentu otázku, jaká je mravní kvalita její civilizace. Odvozuje svůj původ ze setkání biblického poselství s rozumem na jedné straně a s problémy a situací týkajících se člověka a společnosti na straně druhé. Toto učení svým souhrnem principů přispívá k položení pevných základů pro soužití stavěných na míru člověka, ve spravedlnosti, pravdě, svobodě a solidaritě; je zaměřené na obranu a podporu důstojnosti osoby, základu nejen ekonomického života, nýbrž i sociální spravedlnosti a míru, a prezentuje se jako schopné sloužit jako pilíře budoucnosti našeho kontinentu.¹⁶² Toto učení obsahuje principy, se kterými můžeme bránit mravní strukturu svobody, a uchránit tak kulturu a evropskou společnost jak od utopie totalitní „spravedlnosti bez svobody“, tak od utopie „svobody bez pravdy“, s níž se spojuje falešný pojem „tolerance“; obě dvě utopie přinášejí lidstvu omyly a hrůzy, jak to smutně dosvědčují nedávné dějiny samotné Evropy.¹⁶³