Zkušenost synodu

3. Synod, který se konal od 1. do 23. října 1999, se ukázal být cennou příležitostí k setkání, naslouchání i konfrontaci: prohloubila se znalost mezi biskupy z různých částí Evropy navzájem i s Petrovým nástupcem a všichni společně jsme se mohli navzájem povzbuzovat, především
díky svědectví těch, kteří za minulých totalitních režimů snášeli pro víru tvrdá a dlouhá pronásledování. ⁹ Opět jsme prožívali chvíle společenství ve víře a lásce, prodchnutí touhou vyměnit si bratrsky dary a vzájemně obohacení rozmanitou zkušeností každého z nás. ¹⁰

Z toho vzešla vůle přijmout výzvu, s níž se Duch obrací na církve v Evropě, aby jim dal sílu čelit novým situacím. ¹¹ S pohledem plným lásky se účastníci synodního setkání neobávali pohlížet na nynější stav kontinentu a zřetelně poukázali na jeho světlé i stinné stránky. Z toho vyplynulo jasné vědomí, že situace se vyznačuje závažnou nejistotou na kulturní, antropologické, etické a duchovní úrovni. Stejně jasně se vyhraňovala rostoucí vůle proniknout do této situace a objasnit ji, abychom spatřili úkoly, které na církev čekají. Z toho se zrodily „užitečné směrnice napomáhající tomu, aby se stále více zviditelňovala Kristova tvář, a to důkladnějším hlásáním spolu s věrohodným svědectvím“. ¹²