Rozvíjet solidaritu a podporovat mír ve světě

111. Když se řekne „Evropa“, má to znamenat „otevřenost“. Navzdory opačným zkušenostem a znamením, jež také nechyběly, to vyžadují samy její dějiny: „Evropa není ve skutečnosti uzavřené a izolované území; vybudovala se tak, že šla až za moře, vstříc jiným národům, kulturám a civilizacím“.¹⁷² Proto musí být otevřeným a pohostinným kontinentem a realizovat v nynější globalizaci formy nejen hospodářské, nýbrž i sociální a kulturní spolupráce.

Na jeden požadavek musí Evropa odpovědět kladně, aby její tvář byla opravdu nová: Evropa se nesmí uzavřít do sebe. Nemůže a nesmí se přestat zajímat o zbytek světa, nýbrž musí mít plné vědomí toho, že jiné země a jiné světadíly od ní očekávají odvážné iniciativy, „aby poskytla chudším národům prostředky pro jejich rozvoj a jejich společenské uspořádání a aby budovala spravedlivější a bratrštější svět“.¹⁷³ Aby toto poslání uskutečnila náležitým způsobem, bude muset promýšlet „mezinárodní spolupráci zaměřenou na novou kulturu solidarity. Spolupráce má být semínkem míru, a proto ji nelze omezit na pomoc a podporu, doprovázenou dokonce myšlenkou na výhody, které poskytnutí zdrojů na oplátku přinese. Spolupráce musí naopak představovat konkrétní a hmatatelnou solidární snahu, díky níž se chudí stávají hlavními činiteli svého rozvoje. Musí také umožňovat co největšímu počtu lidí, aby v konkrétních ekonomických a politických podmínkách, v nichž se nacházejí, projevili svou pro člověka typickou tvořivost, na které závisí i bohatství každého státu“.¹⁷⁴