112. Evropa musí kromě toho hrát aktivní roli při podporování a usku-tečňování globalizace „v“ solidaritě. Tu ji musí doprovázet a podmiňovat určitý druh „globalizace solidarity“ a s ní spojené hodnoty rovnosti, spravedlnosti a svobody v pevném přesvědčení, že trh „požaduje, aby byl přiměřeně usměrňován státem tak, aby bylo zaručeno uspokojování základních potřeb celé společnosti“.¹⁷⁵

Evropa, jak nám ji daly dějiny, viděla především v posledním století prosazení totalitních ideologií a vyhrocených nacionalismů, které zatemnily naději lidí i národů světadílu a živily  konflikty uvnitř národů i mezi národy samými až k nesmírné tragédii dvou světových válek.¹⁷⁶ Také nedávné etnické boje, jež znovu potřísnily krví evropský kontinent, všem ukázaly, jak je mír křehký, jak velmi potřebuje skutečné nasazení všech a že může být zaručen pouze tím, že se otevře novým perspektivám výměny, odpuštění a smíření mezi osobami a národy.

Evropa se musí tváří v tvář tomuto stavu věcí neúnavně zasazovat o budování míru v rámci svých hranic i v celém světě. V tomto ohledu je třeba uchovat v paměti, že „na jedné straně musí být národní odlišnosti udržovány a pěstovány jako základ evropské solidarity a na druhé straně že sama národní totožnost se nemůže uskutečnit jinak než v otev-řenosti k jiným národům a v solidaritě s nimi“.¹⁷⁷