Církev pro novou Evropu

116. Evropa potřebuje náboženský rozměr. Aby byla „nová“ ve smy-slu toho, co je řečeno o „novém městě“ v Apokalypse (srov. Zj 21,2), musí se nechat proniknout Božím působením. Naděje na budování spravedlivějšího světa, který je více hoden člověka, se totiž nemůže obejít bez vědomí, že lidské úsilí není k ničemu, není-li doprovázeno Boží podporou, protože „nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé“ (Ž 127,1). Aby mohla být Evropa vybudována na pevných základech, je nutné se dovolávat autentických hodnot, které mají svůj základ v univerzálním mravním zákoně, vepsaném do srdce každého člověka. „Nejen že se křesťané mohou spojit se všemi lidmi dobré vůle, aby pracovali na budování tohoto velkého plánu, nýbrž jsou vybízeni, aby se stali jeho duší a ukázali pravý smysl organizování pozemské společnosti“.¹⁸³

Jedna a všeobecná církev, i když přítomna v mnoha místních církvích, může poskytnout jedinečný přínos k budování světu otevřené Evropy. Od katolické církve totiž pochází model bytostné jednoty v odliš-nosti kulturních výrazů, povědomí příslušnosti k univerzálnímu společenství, které má kořeny v místních komunitách, ale neomezuje se na ně, a smysl pro to, co sjednocuje přese všechno to, co odlišuje.¹⁸⁴