117. Ve vztazích s veřejnou mocí nepožaduje církev návrat k formám konfesionálního státu. Zároveň s politováním odsuzuje každý druh ideologického laicismu nebo nepřátelské rozdělení mezi občanskými institucemi a náboženskými vyznáními.

Ze své strany je katolická církev ve snaze o zdravou spolupráci mezi církevním společenstvím a politickou strukturou přesvědčena, že může dát zvláštní přínos ke sjednocení, neboť může evropským institucím poskytnout, v souladu se svou tradicí a ve shodě se směrnicemi  svého sociálního učení, přínos věřících komunit, které se snaží plnit závazek polidštění společnosti na základě evangelia, které žijí ve znamení naděje. Z tohoto hlediska je nutná přítomnost náležitě formovaných a kompetentních křesťanů v různých úřadech a evropských institucích, aby přispívali k respektováním správných demokratických dynamismů a skrze vzájemné porovnání návrhů k vytyčení evropského soužití stále více respektujícího každého muže a každou ženu, a proto shodného se všeobecným dobrem.