123. Tato jistota naplňuje církev na její pouti, když v ženě a draku znovu pročítá své vlastní dějiny. Žena, která rodí chlapce, nám připomíná Pannu Marii, především ve chvíli, kdy byla probodena bolestí u paty kříže, jak znovu rodí Syna jako vítěze nad knížetem tohoto světa. Je svěřena Janovi a on pak je svěřen jí (srov. Jan 19,26–27), a tak se Maria stává matkou církve. Díky poutu, které spojuje Marii s církví a církev s Marií, se lépe objasňuje tajemství ženy: „Maria totiž, přítomná v církvi jako matka Vykupitele, má mateřskou účast na 'usilovném boji proti mocnostem temnot'“, který se odehrává v celých lidských dějinách. A pro toto církevní ztotožnění s  „ženou oděnou sluncem“ (Zj 12,1) lze říci, že „církev už došla v blahoslavené Panně k dokonalosti bez poskvrny a vrásky“.¹⁹²