Ježíš Kristus, naše naděje

19. Ježíš Kristus je naše naděje, protože on, věčné Slovo Boží, které od věků spočívá v lůně Otcově (srov. Jan 1,18), nás tak milovalo, že zcela přijalo naši lidskou přirozenost – kromě hříchu – a podíl na našem životě, aby nás tak spasilo. Vyznání této pravdy je samým srdcem naší víry. Ztráta pravdy o Ježíši Kristu nebo její nepochopení zabraňují proniknout do samého tajemství Boží lásky a trinitárního společenství.³³

Ježíš Kristus je naše naděje, protože zjevuje tajemství Trojice. To je jádro křesťanské víry, která může poskytnout velký přínos, jak to dosud činila, při budování struktur, jež tím, že se inspirují velkými hodnotami evangelia nebo se s nimi konfrontují, podporují život, dějiny a kul-turu různých národů kontinentu.

Je mnoho ideových kořenů, které přispěly svým dílem k uznání hodnoty osoby a její nezcizitelné důstojnosti, posvátného charakteru lidského života a centrální úlohy rodiny, důležitosti vzdělání a svobody myšlení, slova a vyznání, jakož i k uznání právní ochrany jednotlivců i skupin, rozvíjení solidarity a společného dobra či k uznání důstojnosti práce. Tyto kořeny napomáhaly k tomu, aby byla politická moc podrobena zákonu a respektovala práva osoby a národů. Je třeba zde sice připomenout ducha antického Řecka a Říma a přínos keltských, germánských, slovanských a ugrofinských národů, židovské kultury a islám-ského světa. Nicméně musíme uznat, že tyto inspirace našly historicky v židovsko-křesťanské tradici sílu, jež byla s to je sladit, upevnit a podpořit. Tento fakt se nesmí opomíjet; naopak při procesu budování „společného evropského domu“ je nutno uznat, že tato stavba musí spočívat na hodnotách nacházejících své plné vyjádření v křesťanské tradici. Prospěje všem, když si to uvědomí.

Církev „nemá oprávnění upřednostňovat to či ono institucionální nebo ústavní řešení Evropy“.³⁴ Chce proto důsledně respektovat oprávněnou nezávislost občanského řádu. Nicméně je jejím úkolem oživovat v křesťanech víru v Trojici, neboť si je dobře vědoma toho, že tato víra je poslem ryzí naděje pro náš kontinent. Mnoho velkých výše uvedených paradigmat, která leží u základů evropské civilizace, sahá svými nejhlubšími kořeny do trinitární víry. Ta totiž obsahuje mimořádný duchovní, kulturní a etický potenciál, který je s to kromě jiného osvětlit také některé závažné otázky, jež zmítají Evropou, jako je společenská roztříštěnost a ztráta orientace, která by dala smysl životu a dějinám. Z toho vyplývá nutnost obnovené teologické, duchovní a pastorační meditace o tajemství Trojice.³⁵