Druhá kapitola

Evangelium naděje svěřené církvi nového tisíciletí

„Probuď se a utvrď zbytek, který je už na umření“ 

(Zj 3,2)

I. Pán volá k obrácení

Ježíš se dnes obrací k našim církvím

23. „Toto praví Ten, který drží sedm hvězd ve své pravici a který kráčí uprostřed sedmi zlatých svícnů... První i Poslední, který byl mrtev a ožil... Boží Syn“ (Zj 2,1.8.18). Sám Ježíš zde promlouvá ke své církvi. Jeho poselství se obrací na všechny jednotlivé místní církve a týká se jejich vnitřního života, který je někdy poznamenán chápáním a mentalitou neslučitelnými s evangelní tradicí, který trpí různými formami pronásledování, a co hůř, který je ohrožován zneklidňujícími příznaky zesvětštění, ztráty prvotní víry a kompromisu s logikou světa. Nezřídka tyto komunity už nemají lásku jako kdysi (srov. Zj 2,4).

Vidíme, jak naše církevní komunity zápolí se slabostmi, těžkostmi a rozpory. I ony mají zapotřebí znovu naslouchat hlasu Ženicha, který je vybízí k obrácení, povzbuzuje je, aby měly odvahu k novým věcem, a volá je, aby se zapojily do velkého díla „nové evangelizace“. Církev se musí stále podrobovat soudu Kristova slova a žít svou lidskou dimenzi ve stavu očišťování, aby byla stále více a lépe Nevěstou bez poskvrny a vrásky, ozdobenou šatem z bílého kmentu (srov. Ef 5,27; Zj 19,7–8).

Takovým způsobem volá Ježíš Kristus naše církve v Evropě k obrácení a ony přinášejí se svým Pánem a v síle jeho přítomnosti lidstvu naději.