32. Navzdory nevyhnutelným potížím vybízím všechny, aby uznali a s láskou a bratrsky zhodnotili přínos, který východní katolické církve samotnou svojí přítomností, bohatstvím své tradice, svědectvím své „jednoty v odlišnosti“, inkulturací, kterou vykázaly při hlásání evangelia, a rozmanitostí obřadů mohou poskytnout pro budování skutečné jednoty.⁵⁶ Zároveň chci ještě jednou ujistit pastýře, bratry a sestry pravoslavných církví, že nová evangelizace nemá být zaměňována žádným způsobem s proselytismem, při uchování povinnosti respektovat pravdu, svobodu a důstojnost každé osoby.