Úvod

1.         Papež Jan Pavel II. a kompetentní dikasteria Svatého stolce v nedávné době vícekrát projednávali různé otázky týkající se homosexuality.¹ Jedná se vskutku o zneklidňující morální a sociální fenomén, a to i v zemích, ve kterých z hlediska právního řádu nemá větší význam, a ještě více se pak stává znepokojivým v zemích, které již přistoupily nebo se chystají přistoupit k právnímu uznání homosexuálních svazků, což v některých případech zahrnuje i oprávnění k adopci dětí. Uvedená úvaha neobsahuje nové doktrinální prvky, ale má upozornit na základní body vztahující se k danému problému a poskytnout některé argumenty racionální povahy, které mohou využít biskupové při přípravě konkrétnějších zásahů v závislosti na odlišných poměrech v různých částech světa, zaměřených na ochranu a podporu důstojnosti manželství, základu rodiny, a stability společnosti, jejíž základní částí instituce rodiny je. Tato úvaha si též klade za cíl osvětlit činnost katolických politiků, kterým ukazuje, jak se zachovat shodně s křesťanským učením v situaci, kdy jsou postaveni před návrhy zákona týkajícího se tohoto problému. ² Protože se jedná o problematiku, která se týká morálního přirozeného zákona, následující argumenty jsou adresovány nejen věřícím, ale všem, kteří se zasazují o šíření a ochranu obecného dobra společnosti.