III. Racionální důvody proti zákonnému uznání
homosexuálních svazků

6.         Porozumění motivům, které vyvolávají potřebu odporovat tímto způsobem instancím, jež se snaží o legalizaci homosexuálních svazků, si vyžaduje některé specifické úvahy odlišného druhu o etických otázkách. 

Z hlediska zdravého rozumu

Úloha občanských zákonů je jistě omezenější než úloha zákonů morálních, ¹¹ ale občanské zákony se však nemohou dostávat do rozporu se zdravým rozumem, aniž by ztratily závaznost ve svědomí. ¹² Každý zákon vytvořený lidmi má natolik povahu zákona, nakolik se shoduje s přirozenými morálními zákony, vycházejícími ze zdravého rozumu, a obzvláště nakolik respektuje nezadatelná práva každého jednotlivce. ¹³ Legislativy příznivě nakloněné homosexuálním svazkům jsou v protikladu ke zdravému rozumu, protože přiznávají obdobné právní záruky, jako jsou záruky instituce manželství, svazku mezi dvěma osobami stejného pohlaví. Po zvážení hodnot, které jsou ve hře, by stát nemohl legalizovat tyto svazky a zároveň plnit svou povinnost podporovat a chránit základní instituci veřejného zájmu, jakou je manželství.

Na tomto místě se můžeme tázat, jak může být veřejný zájem v rozporu se zákonem, který nikomu nevnucuje žádný zvláštní způsob chování, ale omezuje se na legalizaci faktické reality, která zjevně nemá za cíl přinášet nikomu žádnou nespravedlnost. V této souvislosti je na místě zamyslet se především nad rozdílem, který existuje mezi homosexuálním chováním jakožto jevem soukromého rázu, a pohlížet na toto chování jako na společenský vztah zákonem předvídaný a uznávaný, který by se nakonec stal jedním z ustanovení právního řádu. Druhý jev je nejen závažnější, ale nabývá také ještě širšího a hlubšího významu, protože by nakonec s sebou přinesl změny celé sociální struktury, což by ve výsledné podobě bylo v rozporu s veřejným zájmem. Občanské zákony jsou strukturálními principy lidského života v rámci společnosti, ať už k jeho dobru nebo škodě. Tyto zákony „mají největší a často také nejzávažnější význam, protože formují myšlení a chování člověka“. ¹⁴ Způsoby života a vzory jimi formulované nejenže vysloveně utvářejí společenský život, ale u nové generace mají také tendenci měnit její chápání a hodnocení způsobů chování. Důsledkem legalizace homosexuálních svazků by proto mohlo být zatemněné vnímání některých základních morálních hodnot a znehodnocení instituce manželství.

Z hlediska biologického a antropologického

7.         V homosexuálních svazcích chybí především biologické a antropologické prvky manželství a rodiny, na jejichž základě by bylo možno odůvodněně po právní stránce uznávat takovéto svazky. Tyto svazky nejsou s to adekvátně zajišťovat rozmnožování a zachování lidského rodu. Homosexuální páry by případně mohly používat prostředky, které jim poskytují současné objevy na poli umělého oplodnění, avšak to by – nehledě ke znevažování lidské důstojnosti¹⁵ – vůbec nezměnilo neadekvátnost tohoto počínání.

V homosexuálních svazcích také chybí manželský rozměr, který představuje lidský a řádný způsob vztahů mezi pohlavími. Tyto vztahy jsou opravdu lidské, pokud jsou projevem jejich vzájemné pomoci v manželství a zůstávají otevřené pro předávání života.

Jak ukazuje zkušenost, absence pohlavní bipolarity vytváří překážky normálního vývoje dětí, které by se případně staly součástí
takovýchto svazků. Chybí jim zkušenost s rolí matky či otce. Začleňování dětí do homosexuálních svazků prostřednictvím adopce znamená dopouštět se na těchto dětech násilí v tom smyslu, že je zneužíváno jejich slabosti a ony jsou umisťovány do prostředí, které neprospívá jejich plnohodnotnému lidskému rozvoji. Takovéto praktiky by jistě byly vysoce nemorální a byly by v přímém rozporu s prin-cipem, uznávaným také mezinárodní konvencí OSN o právech dětí, podle které je v každém případě nejvyšším zájmem ochrana dítěte, tj. té nejslabší a zcela bezbranné strany.

Z hlediska společenského řádu

8.         Společnost vděčí za své přežití rodině založené na manželství. Nevyhnutelným důsledkem právního uznání svazku mezi homosexuály je přehodnocení manželství, které se stává institucí, jež ve své právně uznané podstatě ztrácí svou základní souvislost s prvky vázanými na heterosexualitu, jako je například úloha reprodukce a výchovy. Pokud by z tohoto úhlu pohledu bylo zákonné manželství mezi dvěma osobami rozdílného pohlaví považováno pouze za jednu z možných forem, jeho pojetí by doznalo radikální změny, což by mělo za následek vážnou újmu na veřejném zájmu. Uzákoněním homosexuálního svazku na právním základě podobném manželství nebo rodině by stát jednal svévolně a dostal by se do rozporu se svými vlastními úkoly.

Dovolávání se principu respektu nebo odmítání diskriminace každého jednotlivce nemůže být oporou pro snahu o uzákonění homosexuálních svazků. Rozdíly mezi lidmi, odepření uznání takového svazku anebo společenská povinnost nejsou vskutku akceptovatelné, pokud jsou v rozporu se spravedlností. ¹⁶ Nepřidělení společenského a právního statutu manželství takovým způsobům života, které nejsou a ani nemohou být manželskými, neodporuje spravedlnosti, ale naopak je jí vyžadováno.

8                                                                                                                                                                                                                                      9

Nelze se oprávněně dovolávat ani principu osobní svobody. Jedna věc je, jaké činnosti, kterými mají lidé zájem se zabývat a které všeobecně spadají mezi občanská práva a svobody, mohou občané svobodně provozovat, a druhá velmi odlišná věc je, jaké činnosti, které nepředstavují významný a pozitivní přínos k rozvoji osobnosti a spo-lečnosti, mohou získat od státu specifické a odůvodněné zákonné uznání. Homosexuální svazky neplní ani ve vzdáleném smyslu podobné úlohy, pro které si manželství a rodina odůvodněně zasluhují zvláštního uznání. Existují naopak dobré důvody tvrdit, že by takovéto svazky byly škodlivé pro rozvoj lidské společnosti, především jestliže by se zvýšil jejich skutečný vliv na sociální síť.

Z hlediska právního řádu

9.         Protože manželské páry hrají důležitou roli při zajišťování pokračování dalších generací, a společnost na nich tedy má eminentní zájem, občanské právo jim poskytuje právní uznání. Homosexuální svazky naopak nevyžadují specifickou pozornost právního řádu, protože nehrají výše uvedenou roli ve prospěch společnosti.

Nepravdivá je argumentace, podle které je zákonné uznání homosexuálních svazků nutné, aby se zamezilo tomu, že by společně žijící homosexuální páry jen pro pouhý fakt soužití přicházely o faktické uznání svých občanských práv, která mají jakožto osoby a jakožto občané. Ve skutečnosti se mohou vždy odvolat – jako všichni svéprávní občané – k obecnému právu, pokud nastane situace, kdy je nutná právní ochrana oboustranných zájmů. Naopak by bylo velkou nespravedlností obětovat společný zájem a spravedlivé právo rodiny ve prospěch toho, co může a má být garantováno způsoby, které všeobecně neškodí společnosti. ¹⁷