IV. Postoj katolických politiků ve vztahu k legislativám příznivě nakloněným homosexuálním svazkům

10.       Jestliže jsou všichni věřící vázáni stavět se proti právnímu uzná-ní homosexuálních svazků, katoličtí politici jsou k tomu obzvláště zavázáni ve shodě s odpovědností, která je jim vlastní. Při předkládání návrhů zákonů podporujících homosexuální svazky musí mít na paměti následující etická ustanovení.

V případě, kdy je zákonodárnému shromáždění poprvé předkládán návrh zákona za zákonné uznání homosexuálních svazků, katolický poslanec má morální povinnost vyjádřit jasně a otevřeně svůj nesouhlas a hlasovat proti návrhu zákona. Dát svůj hlas legislativnímu textu tak škodlivému pro obecný zájem společnosti je vysoce ne-morálním činem.

V případě, že katolický poslanec narazí na již platný zákon znějící ve prospěch homosexuálních svazků, má povinnost proti němu protestovat způsoby, které jsou mu dostupné, a dát najevo svůj nesouhlas: jedná se o povinné svědectví pravdě. Pokud by nebylo možno zákon takovéhoto druhu zcela zrušit, může poslanec, odvolávaje se na ustanovení vyjádřená v encyklice Evangelium vitae, „podporovat hlasování o návrzích, které chtějí zmírnit škody takovým zákonem působené, a oslabit tak jeho zhoubný účinek s ohledem na veřejnou kulturu či morálku“. Je možné tak učinit za podmínky, že „jejich odpor“ vůči takovým zákonům bude „jasný a všeobecně známý“ a že nevznikne nebezpečí skandálu. ¹⁸ To však neznamená, že v tomto případě může být více restriktivní zákon považován za správný nebo alespoň přijatelný; jedná se spíše o legitimní a náležitý pokus zaměřit se alespoň na částečné zrušení nespravedlivého zákona, pokud úplné zrušení není v daném okamžiku možné.

10                                                                                                                                                                                                                                  11