1-500 | 501-570
Chapter,Paragraph,Number
1 Uvod, 0,1 | Kristově příkladu a učení, je darem Boha Otce jeho církvi,
2 Uvod, 0,1 | viditelnou ve světě. Zároveň je tu mysl věřících zaměřována
3 Uvod, 0,2 | zasvěceného života, který je přítomen v církvi ve všech
4 Uvod, 0,3 | Zasvěcený život je dar pro církev ~ 3.
5 Uvod, 0,3 | pro její poslání, protože je „znamením vnitřní povahy
6 Uvod, 0,3 | církve v dobách minulých, ale je nezbytným a také velmi cenným
7 Uvod, 0,3 | že slib evangelijních rad je nedílnou součástí života
8 Uvod, 0,4 | vlastnosti. Neboť každý dar Ducha je udělován proto, aby přinesl
9 Uvod, 0,5 | jsem se já sám rozhodl, že je nutné vyzdvihnout tento
10 Uvod, 0,5 | Zvláště v této službě je zřetelně patrné, jak zasvěcený
11 Uvod, 0,7 | poustevníci, vdovy ~ 7. Je skutečným důvodem k radosti
12 Uvod, 0,7 | zasvěcených Bohu, jehož existence je v křesťanských společenstvích
13 Uvod, 0,7 | Takový „život na poušti“ je zároveň výzvou ostatním
14 Uvod, 0,7 | nejvyšší povolání, jímž je neustálé přebývání s Pánem.~
15 Uvod, 0,8 | rozšířena jiná náboženství. Tím je možno účinně dosvědčovat
16 Uvod, 0,9 | Pozoruhodně rozmanité je svědectví, v němž se jako
17 Uvod, 0,9 | zpřítomňovat živého Ježíše, který je nejdokonalejší Otcův zasvěcený (
18 Uvod, 0,9 | řeholník) i apoštol. Proto je nezbytné, aby řeholníci
19 Uvod, 0,10 | 10. Sám Duch svatý, který je podivuhodným dárcem rozmanitých
20 Uvod, 0,10 | řeholním zasvěcením, které je jim vlastní, touží uvádět
21 Uvod, 0,11 | zvláštnost jejich zasvěcení je odlišuje od řeholních i
22 Uvod, 0,11 | sekulárních společností. Je třeba chránit a rozvíjet
23 Uvod, 0,12 | původní jednota proto, že je zde jedno stejné povolání,
24 Uvod, 0,13 | nesmějí vést k malomyslnosti. Je třeba spíše s novou čerstvostí
25 I, 0,14 | základ zasvěceného života je třeba hledat v onom zvláštním
26 I, 0,14 | ze svých učedníků, když je vyzval nejen k tomu, aby
27 I, 0,14 | vyzváno tolik pokřtěných, je možná pouze díky jedinečnému
28 I, 0,14 | nichž první a nejdůležitější je posvátné pouto čistoty pro
29 I, 0,14 | Krista, u jehož počátků je vždy rozhodnutí Otce, má
30 I, 0,14 | spatřili jeho základní rysy, je velmi prospěšné pohlédnout
31 I, 0,14 | hoře, Petr hned usoudil, že je pro něj nejlepší být tu
32 I, 0,14 | přípravou k přijetí jeho kříže. Je spojeno s jakýmsi „výstupem
33 I, 0,15 | jeho bratra Jana a vyvedl je na vvsokou horu, aby byli
34 I, 0,15 | a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li,
35 I, 0,15 | Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a
36 I, 0,15 | oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný syn, v něm
37 I, 0,15 | 9)~ Událost proměnění je rozhodujícím okamžikem v
38 I, 0,15 | okamžikem v Kristově poslání. Je to zjevení, které v duších
39 I, 0,15 | posiluje víru, připravuje je na tragédii kříže a předjímá
40 I, 0,15 | církev jakožto lid, který je na cestě ke svému eschatologickému
41 I, 0,15 | účast na jeho tajemství a je obklopena jeho září.~
42 I, 0,15 | říci: „Vždyť pro mě život je Kristus.“ (Flp 1, 21) Přece
43 I, 0,15 | zachovávání evangelijních rad je totiž činí znamením a proroctvím
44 I, 0,15 | extatická Petrova slova: „Je dobře, že jsme tady.“ (Mt
45 I, 0,15 | zasvěcenému životu: „Jak krásné je přebývat s tebou, zcela
46 I, 0,15 | společenství lásky s Kristem, je jakoby uchvácen jeho září:
47 I, 0,15 | jakoby uchvácen jeho září: on je totiž „nejkrásnější ze synů
48 I, 0,15 | lidských“ (Ž 45 (44), 3), je Nesrovnatelný.~
49 I, 0,16 | To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ ~
50 I, 0,16 | aby ho následovali, vytrhl je z každodenního zaměstnání
51 I, 0,16 | každodenního zaměstnání a přitáhl je do své blízkostí. Z této
52 I, 0,16 | evangelijních rad. Tento slib je především nejen prohlášením,
53 I, 0,16 | vtěleného Slova jako toho, který je Alfa a Omega celého světa,
54 I, 0,16 | příchod. Zasvěcenému životu je svěřen úkol ukazovat na
55 I, 0,16 | který se stal člověkem a je eschatologickýrn cílem,
56 I, 0,16 | vlastně od každého učedníka. Je to takový život, který vyjadřuje
57 I, 0,16 | ale také se snaží, pokud je to možné, obnovit v sobě „
58 I, 0,16 | srov. Jan 4, 34), s nímž je dokonale spojen a ve všem
59 I, 0,16 | vyznávání Trojice“, které je znamením každého křesťanského
60 I, 1,17 | svěřuje mu jedinečný úkol. „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ (
61 I, 1,17 | povolání k zasvěcenému životu: je iniciativou pouze Otce (
62 I, 1,17 | nezasloužené Boží lásky je tak niterný a silný, ze
63 I, 1,17 | budoucí do jeho rukou. Tak je vlastně možné chápat totožnost
64 I, 1,18 | srov. Mk 10, 21), který je „obrazem neviditelného Boha“ (
65 I, 1,18 | neviditelného Boha“ (Kol 1, 15), je patrný odlesk Otcovy slávy (
66 I, 1,18 | následovat Pána (srov. Lk 18, 28) je hlavním motivem pro všechny
67 I, 1,18 | vyžadují od těch, kteří je přijmou, výslovnou touhu
68 I, 1,18 | svědectví o tom, že Ježíš je příklad, v němž každá ctnost
69 I, 1,18 | Otcem a Duchem svatým. To je příčinou toho, proč v křesťanské
70 I, 1,19 | svatým ~ 19. „Zastínil je světlý oblak“ (Mt 17, 5).
71 I, 1,19 | jako celý křesťanský život je také povolání k zasvěcenému
72 I, 1,19 | posiluje ducha povolaných, činí je podobnými Kristu čistému,
73 I, 1,19 | chudému a poslušnému a vybízí je, aby jeho poslání přijali
74 I, 1,19 | láska k Boží kráse, která je vyzařováním Boží dobroty.
75 I, 1,19 | vyzařováním Boží dobroty. Kdo je pozvolna veden působením
76 I, 1,19 | lidských dějin, ale určuje je ke službě bratřím a sestrám,
77 I, 1,19 | životní podmínky, a vede je k tomu, aby plnily zvláštní
78 I, 1,19 | zasvěceného života, jimiž je církev jako různými dary
79 I, 1,19 | vatikánský koncil, PC 1), a je všemi prostředky obohacována
80 I, 1,20 | Trojice. Zasvěcený život je zvěstováním toho, co Bůh
81 I, 1,20 | povinností zasvěceného života je zviditelňování obdivuhodných
82 I, 1,20 | lidí odpovídají tím, že je hlásají. Pokud se zasvěcená
83 I, 1,20 | činnosti, k jakým skutkům je mám určit, tyto podivuhodné
84 I, 1,21 | Ducha svatého má Syn. Když je zachovává, prožívá zasvěcená
85 I, 1,21 | celibátu a panenství, která je znamením sebedarování Bohu
86 I, 1,21 | srov. 1 Kor 7, 32-34), je odleskem nekonečné lásky,
87 I, 1,21 | obětování vlastního života; to je láska, která „ je nám vylita
88 I, 1,21 | života; to je láska, která „ je nám vylita do srdcí skrze
89 I, 1,21 | Chudoba vyznává, že Bůh je jediným opravdovým pokladem
90 I, 1,21 | uskutečňují tři božské osoby. Je to dar, který se vylévá
91 I, 1,21 | božskými osobami.~ Proto je zasvěcený život určen k
92 I, 1,21 | podněty; a k Otci, který je prvotním zřídlem i posledním
93 I, 1,21 | Romano 10. 11. 1994, s. 4). Je tedy zasvěcený život zároveň
94 I, 1,21 | Trojice, jejíž tajemství je církvi ukazováno jako příklad
95 I, 1,21 | jednu duši“ (Sk 4, 32), je výmluvným vyznáním Trojice.
96 I, 1,21 | především svou smrtí, která je pramenem smíření pro rozdělené
97 I, 1,22 | zdroj zasvěceného života. Je to právě Ježíš, kterého „
98 I, 1,22 | synovského ducha, který je zcela oddán záměru Otce (
99 I, 1,22 | posvěcení.~ Dokonale poslušný je ten, který sestoupil z nebe
100 I, 1,22 | že daruje Otci vše, co je jeho.~ Zasvěcený život
101 I, 1,22 | vztahu k Otci a bratřím. Je živou tradicí Spasitelova
102 I, 2,23 | zcela se odevzdat Boží lásce je důsledkem milosti, která
103 I, 2,23 | vnitřně naplňuje. Vedle Marie je Jan jedním z prvních z toho
104 I, 2,24 | oslavuje sv. Augustin: „Krásný je Bůh, Slovo u Otce. Krásný
105 I, 2,24 | krásný v bičování; krásný je, když zve k životu, krásný,
106 I, 2,24 | zachovává živé vědomí: kříž je nejvyšším znamením hojnosti
107 I, 2,24 | Jejich věrnost jediné Lásce je dosvědčována a posilována
108 I, 2,25 | působení Ducha svatého. Tak je lidem zvěstován pokoj, který
109 I, 2,25 | dosvědčuje Syn, a radost, která je plodem Ducha svatého.~
110 I, 2,25 | dnešní společnosti, která je tak často proniknuta duchem
111 I, 2,25 | Protože pak posvátný oděv je znamením zasvěcení, chudoby
112 I, 2,26 | a více pohlcovat. Proto je velmi důležité obracet pozornost
113 I, 2,26 | zasvěceného života.~ „Kde je tvůj poklad, tam bude i
114 I, 2,26 | ze zřetele spásu, která je již velmi blízko, „neboť
115 I, 2,26 | jednou a navždy spojili. Zde je počátek oné horoucí touhy,
116 I, 2,26 | Flp 3, 20). To jediné je nutno hledat: „Boží království
117 I, 2,27 | zdaleka nečinné. Jakkoli je zaměřeno na budoucí Království,
118 I, 2,27 | současné lidské společnosti je schopen probudit účinnou
119 I, 2,27 | naplní Kristova zaslíbení, je schopen dodávat naději svým
120 I, 2,27 | opírá o Boží příslib, který je obsažen ve zjeveném Božím
121 I, 2,27 | světa v Kristu. Na západě je mnišství oslavou připomínky
122 I, 2,27 | lidem, že pouze tam, kde je Bůh na prvním místě, nachází
123 I, 2,27 | i radost, protože člověk je stvořen pro Boha a je neklidný,
124 I, 2,27 | člověk je stvořen pro Boha a je neklidný, dokud v něm nespočine (
125 I, 2,28 | následování Krista ~ 28. Maria je ta, která – bez prvotního
126 I, 2,28 | krásu. „Celá krásná“ – to je jméno, jímž ji nazývá církev. „
127 I, 2,28 | 1995, s. 4)~ Neboť Maria je skvělý příklad dokonalého
128 I, 2,28 | Boží Slovo stalo tělem, je Maria příkladem přijetí
129 I, 2,28 | Krista v skrytosti Nazareta, je se svým synem při rozhodujících
130 I, 2,28 | darované Marii na Kalvárii, je chápáno jako dar pro všechny
131 I, 2,28 | člověka jedinečný smysl. Je totiž spolu s Janem vyzýván,
132 I, 3,29 | Je dobře, že jsme zde“: zasvěcený
133 I, 3,29 | říká Petr jménem apoštolů: „Je dobře, že jsme zde“ (Mt
134 I, 3,29 | ní nikdy nemůže chybět: je již její neoddělitelnou
135 I, 3,29 | že slib evangelijních rad je vnitřně spojen s Kristovým
136 I, 3,29 | Kristovým tajemstvím, protože je od něho uloženým úkolem
137 I, 3,30 | v Kristu znovu narodil, je povolán k tomu, aby s pomocí
138 I, 3,30 | Slib evangelijních rad je zároveň pokračováním milosti
139 I, 3,30 | jedinečnou plodnost, protože je uvádí do hlubokého vnitřního
140 I, 3,30 | jednoty.~ Nedocenitelný je také pro církev přínos řeholních
141 I, 3,31 | důstojnost všech údů církve je dílem Ducha svatého, opírá
142 I, 3,31 | svátost křtu a biřmování a je živena eucharistií. A dílem
143 I, 3,31 | eucharistií. A dílem Ducha je zároveň i mnohotvárnost.
144 I, 3,31 | časnými věcmi a upravují je podle Boha“ (2. vatikánský
145 I, 3,31 | křtu a biřmování, které je společné všem údům Božího
146 I, 3,31 | není svátostné, přivádí je k tomu, aby v celibátu,
147 I, 3,32 | harmonicky sladěném součtu darů je každému ze základních životních
148 I, 3,32 | církevního společenství, které je řádně ustanovené a uspořádané
149 I, 3,32 | svatosti církve objektivně je třeba přiznat prvenství
150 I, 3,32 | vystupuje záměr církve, kterým je svatost lidské společnosti.
151 I, 3,32 | nebeského království, které je již nyní tajuplně v zárodku
152 I, 3,32 | veškerého zasvěceného života, je neustále předmětem nauky
153 I, 3,32 | clerici“, členové–duchovní, je použit v kán. 713, § 3).~
154 I, 3,33 | zpřítomňuje vědomí, jak nezbytné je svatostí života dávat odpověď
155 I, 3,33 | odpověď Boží lásce, která je do našich srdcí vylita skrze
156 I, 3,33 | biřmování nebo kněžství. Je totiž třeba, aby svatost,
157 I, 3,33 | Zasvěcený život, tak jak je v církvi prožíván, dává
158 I, 3,34 | snoubeneckém svazku, který je vlastní~ každému zasvěcenému
159 I, 3,34 | Pánem.~ Zvlášť významný je v tomto ohledu text Nového
160 I, 3,34 | snoubenky, jejíž pozornost je soustředěna na Snoubencovy
161 I, 3,34 | tento druh plodnosti, který je naznačen v církevní službě,
162 I, 3,34 | péči. Především u Marie je patrný tento snoubenecký
163 I, 4,35 | Boží dokonalost a zároveň je podněcuje naléhavou výzvou
164 I, 4,35 | osob zasvěceného života je totiž zaměřeno na to, aby
165 I, 4,35 | především Boží království, je to zvláštní výzva k plnému
166 I, 4,36 | zasvěceném životě a které je zvláště dnes třeba zdůraznit.~
167 I, 4,36 | zdůraznit.~ Především je zde požadavek věrnosti zakladatelskému
168 I, 4,36 | zakladatelů a zakladatelek, což je sám o sobě dar Ducha svatého,
169 I, 4,36 | zdrojem opravdové svobody je poslušnost, čistota vyjadřuje
170 I, 4,36 | jak ve všech okolnostech je Pán dobrý (srov. Ž 34 (33),
171 I, 4,36 | 1995), 758.) Tak zároveň je jim umožněno přistoupit
172 I, 4,36 | s Kristem k úkolu, který je třeba plnit, a snášet i
173 I, 4,37 | Propositio 27). Tato výzva je především povzbuzením k
174 I, 4,37 | každodenních situacích. Je však také pobídkou, aby
175 I, 4,37 | vanutí a názoru církve. Stále je však třeba posilovat přesvědčení,
176 I, 4,37 | plnější podobnosti s Pánem je pevně zakotvena záruka pravosti
177 I, 4,37 | PC 2).~ V tomto duchu je dnes každý institut postaven
178 I, 4,37 | neboť v ní a v konstituci je shrnuta cesta jejich následování
179 I, 4,38 | 38. Povolání k svatosti je přijímáno a může být rozvíjeno
180 I, 4,38 | nekonečné Boží transcendenci: „Je třeba přiznat, že my všichni
181 I, 4,38 | duchovní obnovy a cvičení.~ Je také nezbytné aby se znovu
182 I, 4,38 | přirozenosti zraněné hříchem, je opravdu velmi nezbytná pro
183 I, 4,38 | přijetí duchovního zápasu. Je to závažný úkol, který dnes
184 I, 4,38 | znamení úkolu askeze, které je jim zapotřebí, aby rozšířily
185 I, 4,38 | rozšířily své srdce a otevřely je pro přijetí Pána i bratří.~
186 I, 4,39 | svatosti ~ 39. Dnes je více než kdy jindy třeba,
187 I, 4,39 | křesťana po dokonalosti. „Je nutné, aby se v každém věřícím
188 I, 4,39 | zaměřené k absolutnu, jímž je Bůh, a povolané ke svatosti.
189 I, 4,39 | především ti, jejichž úkolem je svatost už ze samé podstaty
190 I, 4,40 | který vzbuzuje zvolání: „Je dobře, že jsme tady.“ (Mt
191 I, 4,40 | Toto Pánovo povzbuzení je zjevně určeno každému křesťanu.
192 I, 4,40 | silněji platí pro toho, kdo je povolán, aby „opustil všechno“
193 I, 4,40 | 9, 31). „Smrt – odchod“ je zvláštní pojem ve zjevení,
194 I, 4,40 | velikonočního tajemství. To je zásadní a závažné téma duchovnosti
195 I, 4,40 | vyjadřuje jeho význam. Zde je nezbytně obsaženo vše, co
196 I, 4,40 | perspektivy hory Tábor, přece je ozářena dvěma světelnými
197 II, 1,41 | 1372).~ Ve skutečnosti je církev ve své podstatě tajemstvím
198 II, 1,41 | tajemstvím společenství, je to „lid sjednocený působením
199 II, 1,41 | božských osob. V životě církve je mnoho způsobů a forem, v
200 II, 1,42 | společný život v lásce, je zjevným znamením společenství
201 II, 1,42 | církve. Se zvláštní péčí je rozvíjen v řeholních institutech
202 II, 1,42 | přijímat druhého takového, jaký je, bez nějakého posuzování (
203 II, 1,42 | Ve společenství života je nezbytné, aby síla a působení
204 II, 1,42 | členů společenství, která je živena slovem a posvátnou
205 II, 1,43 | potřeba obnovy tohoto úřadu. Je třeba si uvědomit, že ten,
206 II, 1,43 | zříci svého úkolu, protože je pro své bratry a sestry
207 II, 1,43 | každý radí sám se sebou, je velmi obtížné uznat a přijmout
208 II, 1,43 | této úlohy upevněn, protože je všeobecně nezbytné, aby
209 II, 1,43 | jak věci uspořádat, přece je třeba připomenout, že autoritě
210 II, 1,44 | zdrojů modlitby a pokání. Je zde tedy velmi mnoho způsobů,
211 II, 1,45 | nového Jeruzaléma, který je „Boží stan mezi lidmi“ (
212 II, 1,46 | koncil. Od zasvěcených osob je naléhavě požadováno, aby
213 II, 1,46 | společenství církve, který je chápán jako duchovní rozměr
214 II, 1,46 | lásky k církvi svaté, která je „sloupem a pevnou oporou
215 II, 1,46 | správném způsobu myšlení, který je třeba si osvojit v církvi
216 II, 1,46 | tohoto společenství s církví je věrnost mysli i srdce vůči
217 II, 1,47 | ukazuje apoštol lásku, která je „největší ze všech“ (1 Kor
218 II, 1,47 | všeobecnosti a společenství, který je vlastní společnostem zasvěceného
219 II, 1,47 | dosvědčuje, že zasvěcený život je schopen v rámci katolické
220 II, 1,48 | součásti Božího lidu, v nichž „je opravdu přítomna a působí
221 II, 1,48 | CIC, kán. 576).~ Proto je právem ponechána jednotlivým
222 II, 1,48 | dědictví. Úkolem ordinářů je tuto autonomii střežit a
223 II, 1,48 | onen misijní duch, který je pro mnoho institutů charakteristický (
224 II, 1,48 | koncil, AG 18). Z toho důvodu je nezbytné odpovídat na dar
225 II, 1,49 | společenství ~ 49. Biskup je otec a pastýř celé místní
226 II, 1,49 | místní církve. Jeho úkolem je rozeznávat jednotlivá charizmata,
227 II, 1,49 | jednotlivá charizmata, chránit je, rozvíjet a vhodně uspořádat.
228 II, 1,49 | katecheze a života farnosti.~ Je třeba připomenout, že když
229 II, 1,50 | vzájemného poznání, které je zcela nezbytné pro vznik
230 II, 1,50 | spolupráce v pastorační oblasti, je velmi vhodný neustálý dialog
231 II, 1,50 | vznikala potřebná spolupráce. Je také vhodné, aby zástupci
232 II, 1,51 | jako znamení dialogu, který je vždy možný, a znamení společenství,
233 II, 1,51 | znamení společenství, které je schopno vyrovnávat odlišnosti
234 II, 1,52 | v církvi dosud putující, je takováto zvláštní pluralita,
235 II, 1,52 | zvláštní pluralita, která je zároveň jednotou... a jako
236 II, 1,52 | avšak jednota, která je zde i tam, spočívá v tom,
237 II, 1,52 | i tam, spočívá v tom, že je jedna láska.“ (Apologia
238 II, 1,53 | kde díky různým těžkostem je velké pokušení zavírat se
239 II, 1,53 | života i církve. Naopak je třeba si navzájem pomáhat
240 II, 1,53 | relationes (Vzájemné vztahy) je vhodné, aby tento vztah
241 II, 1,54 | církvi jako společenství je v posledních letech i skutečnost,
242 II, 1,54 | sdílení rozličných darů je možno účinněji odpovídat
243 II, 1,54 | každodenního života. Dnes je nemálo institutů, které
244 II, 1,54 | sdílet spolu s laiky; proto je zvou důrazněji k účasti
245 II, 1,55 | společenství a spolupráce je třeba podporovat z mnoha
246 II, 1,56 | Právem a po zásluze je práce těchto dobrovolných
247 II, 1,56 | života, velmi oceňována; je však třeba dbát také na
248 II, 1,56 | srov. Propositio 33, B). Je také stále třeba mít na
249 II, 1,56 | představeným institutů. Je správné, aby všechny tyto
250 II, 1,56 | posuzovala vyšší autorita a ta je také vymezila ve vztahu
251 II, 1,56 | Taková spolupráce, která je podporována a oživována
252 II, 1,57 | mužům jako ženám, a považuje je za stejně hodnotné. Zasvěcené
253 II, 1,57 | i v církvi. Zároveň však je třeba říci, že nové vědomí
254 II, 1,57 | misionářské práci církve. Proto je vhodné, aby zasvěcená žena
255 II, 1,58 | činnost ~ 58. Proto je naléhavě třeba podniknout
256 II, 1,58 | katechetická formace, která je vždy velmi významná, nabývá
257 II, 1,58 | vyžaduje nové formy účasti.~ Je jisté, že prohloubení formace,
258 II, 1,58 | konání... Jejich úkolem je rozvinout tzv. ‚nový feminismus‘,
259 II, 2,59 | nesmírnou hodnotu, neboť je znamením jedinečného spojení
260 II, 2,59 | darování vlastního „těla“ je uvádí hlouběji do eucharistického
261 II, 2,59 | tohoto duchovního záměru je nejen nesmírně dokonalým
262 II, 2,59 | předjímání možnosti, která je dána každému jednotlivci
263 II, 2,59 | komůrku lidského srdce, v níž je každý volán, aby žil ve
264 II, 2,59 | ve spojení s Pánem. Když je přijímána jako dar a zvolena
265 II, 2,59 | svobodná odpověď lásky, je místem duchovního společenství
266 II, 2,59 | srov. Mt 5, 14–15), i když je jejich život skromný, vzhledem
267 II, 2,59 | výraz čisté lásky, která je mocnější než jakýkoliv skutek,
268 II, 2,59 | Jak potvrdila sama synoda, je třeba dále podporovat vznik
269 II, 2,59 | společných otázek, jako je vhodná obnova, formace počáteční
270 II, 2,60 | věřící laici, ale přesto je konají jako osoby posvěcené
271 II, 2,60 | Propositio 8). Tento název je výstižnější zvláště proto,
272 II, 2,60 | vnitřně spojení s tím, který je ‚první z mnoha bratří‘ (
273 II, 2,60 | svému povolání i poslání. To je třeba také respektovat,
274 II, 2,60 | společnosti.~ Jiné pak je povolání bratří v těch společnostech,
275 II, 2,60 | V těchto společnostech je kněžská služba nezbytnou
276 II, 2,61 | zakladatele a pečlivě zvážit, zda je žádoucí i možný návrat k
277 II, 2,61 | otázek a jejich řešením. Je třeba vyčkat na její závěry,
278 II, 2,62 | možností, a apoštolské dílo je otevřeno potřebám nové evangelizace.~
279 II, 2,62 | evangelizace.~ Na jedné straně je zde velký důvod k radosti
280 II, 2,62 | svatého. Na druhé straně je však třeba učinit nezbytný
281 II, 2,62 | tak na všeobecné rovině je nezbytné, aby se společně
282 II, 2,62 | smysl pro církev, který je patrný při plnění misijního
283 II, 2,62 | zachovávání závazku čistoty, jaká je vlastní životu manželskému,
284 II, 2,62 | působení Ducha svatého, jenž je ve svých darech a podnětech
285 II, 2,62 | veřejně uznat a doporučit je věřícím, kteří usilují o
286 II, 2,62 | vůči Duchu svatému, který je počátkem společenství a
287 II, 3,63 | rozvíjen bratrský život, je třeba vycházet vstříc potřebám
288 II, 3,63 | k Bohu i bratřím. Proto je třeba rozlišovat historické
289 II, 3,63 | situacím, které nyní nastávají, je třeba čelit s klidnou myslí
290 II, 3,63 | věrnost vlastnímu úkolu. Je samozřejmě třeba dbát na
291 II, 3,63 | poslání. Naopak ten, kdo je vůči nim věrný, podává také
292 II, 3,64 | existence v budoucnosti je podmíněna hlavně tím, do
293 II, 3,64 | volání. Otázka povolání je opravdovou výzvou, která
294 II, 3,64 | Tato nepříznivá situace je jistou zkouškou pro samotné
295 II, 3,64 | přitáhnout nová povolání? Je třeba vkládat důvěru v Pána
296 II, 3,64 | věřit Duchu svatému, který je původcem i podněcovatelem
297 II, 3,64 | evangelizace (srov. Mt 9, 37–38). Je třeba zintenzivnit modlitby
298 II, 3,64 | zasvěcených osob, mužů i žen, je odvážně, slovem i příkladem,
299 II, 3,64 | Kristem musí následovat, jak je patrné, vytrvalé úsilí o
300 II, 3,64 | odpověď lásky vůči Pánu, která je pro povolané osoby nezbytná
301 II, 3,64 | přijímání nových členů. Je třeba, aby činnost na podporu
302 II, 3,64 | protože úkol každého z nich je neoddělitelnou součástí
303 II, 3,65 | cílem zasvěceného života je připodobnění se Pánu Ježíši
304 II, 3,65 | Otci.~ Jestliže pak toto je cílem zasvěceného života,
305 II, 3,65 | smýšlení. Protože však formace je zaměřena na proměnu celé
306 II, 3,65 | proměnu celé osobnosti, je jasné, že úkol formace nikdy
307 II, 3,65 | křesťanského i zasvěceného života. Je tedy nutno zabezpečit výchovu
308 II, 3,65 | Počáteční formace, která je jakýmsi pozvolným procesem,
309 II, 3,66 | Krista a ustavičný dar Ducha, je sám nejlepším učitelem každého,
310 II, 3,66 | Hlavním nástrojem formace je soukromý rozhovor, který
311 II, 3,66 | vhodným způsobem, protože je to nezbytná a ověřená účinná
312 II, 3,66 | shodě s životem celé církve. Je vhodné, aby vznikala centra
313 II, 3,67 | Protože součástí formace je nutně také vztah ke společenství,
314 II, 3,67 | také vztah ke společenství, je v společnostech zasvěceného
315 II, 3,67 | samo společenství. V něm je možné zároveň poznávat radosti
316 II, 3,67 | společnostech zasvěceného života je vhodné, aby vychovatelé
317 II, 3,67 | byla schopna rozlišovat, co je dobré a co nikoliv, a to
318 II, 3,67 | zavede, na druhé straně je nutné, aby se učila nesnadnému
319 II, 3,67 | zažívala zkušenost, že modlitba je duší apoštolátu, a naopak
320 II, 3,68 | která ústí do věčných slibů, je předepsána pro společnosti
321 II, 3,68 | ukázána cesta, po které je třeba jít, aby bylo v plnosti
322 II, 3,68 | řeholní rodiny. Toto ratio je dnes velmi potřebné: stanoví
323 II, 3,68 | závisí především na formaci, je rovněž pravdou, že tato
324 II, 3,68 | pravdou, že tato formace je spjata s konkretizací ratio,
325 II, 3,68 | Kristových vlastností. Formace je životadárný proces, během
326 II, 3,69 | srov. Propositio 51).~ Je tedy velmi důležité, aby
327 II, 3,69 | formace, jejímž hlavním cílem je provázet jednotlivé zasvěcené
328 II, 3,70 | životě první roky, v nichž je člověk plně nasazen do apoštolské
329 II, 3,70 | zodpovědnosti za vlastní dílo. Je proto důležité, aby mladé
330 II, 3,70 | zasvěceným osobám středního věku je třeba pomáhat, aby si ve
331 II, 3,70 | jejich původní volby. Toto je období, v němž se hledají
332 II, 3,70 | osobnosti od určitých prvků a je dosahována úroveň sebeobětování,
333 II, 3,70 | úroveň sebeobětování, které je větší a čistší ve vztahu
334 II, 3,70 | klade nové otázky, kterým je třeba čelit včas prozíravou
335 II, 3,70 | duchovní přípravou. Člověk je postupně méně aktivní, v
336 II, 3,70 | jednotlivce. Situace, která je často velmi trpká, poskytuje
337 II, 3,70 | ducha. Toto připodobnění je novým způsobem prožívání
338 II, 3,70 | lásky a sebedarování.~ Je třeba dodat, že i mimo různá
339 II, 3,70 | zachování věrnosti stane těžším, je třeba zasvěcené osobě pomoci
340 II, 3,70 | společenství. Především je v takové době nezbytná blízkost
341 II, 3,71 | 71. Předmětem formace je sama osoba po celou dobu
342 II, 3,71 | Láska k Bohu a bratřím je ohromná síla, která může
343 II, 3,71 | historii i poslání, aby je bylo možné dokonaleji chápat,
344 III, 0,72 | následovali, jsou posvěcováni a je jim svěřen úkol, aby mezi
345 III, 0,72 | vlivem Ducha svatého, který je původcem každého povolání
346 III, 0,72 | tomto směru zásadní význam. Je třeba zdůraznit, že toto
347 III, 0,72 | zdůraznit, že toto poslání je velmi důležité pro každou
348 III, 0,72 | svědectvím mezi lidmi. To je teprve výzva, to je základní
349 III, 0,72 | To je teprve výzva, to je základní úkol zasvěceného
350 III, 0,72 | vyzařuje Otcovu slávu a zároveň je poslán do světa pro spásu
351 III, 0,72 | a zvláštní prvek, který je součástí Kristova misijního
352 III, 0,73 | ho, v souladu s tím, jak je zvěstován v Písmu svatém
353 III, 0,73 | zvěstován v Písmu svatém a jak je patrný při pečlivém zkoumání
354 III, 0,73 | v celé lidské historii. Je to záměr zachovat a znovu
355 III, 0,73 | které si lidé kladou: jaký je smysl přítomného a budoucího
356 III, 0,73 | budoucího života a jaký je jejich vzájemný vztah“ (
357 III, 0,73 | vzájemný vztah“ (GS 4). K tomu je nezbytné otevřít duši vnitřním
358 III, 0,73 | budou také schopny rozhodně je převádět do konkrétních
359 III, 0,73 | zakladatelském charizmatu. Je zřejmé, že jejich duše oddaná
360 III, 0,73 | schopným rozlišit to, co je z Ducha, od věcí opačných (
361 III, 0,73 | oblasti apoštolské činnosti: je třeba důvěřovat v Boha,
362 III, 0,74 | spiritualita ~ 74. Všechno je třeba dělat ve společenství
363 III, 0,74 | výmluvně potvrzuje, že „dialog je novým jménem pro uskutečňování
364 III, 0,74 | hodnotu bratrského života, sám je nám předkládán jako vynikající
365 III, 0,74 | a všechny věci v Bohu. „Je třeba si uvědomit, že tak
366 III, 0,74 | si uvědomit, že tak jako je jistě správný pořádek života,
367 III, 0,74 | kontemplativnímu, tak zase je užitečné, aby se od kontemplativního
368 III, 0,74 | při kontemplaci spatřili, je lépe přejít zase zpět k
369 III, 0,74 | dokonalý příklad toho, jak je možné spojit společenství
370 III, 1,75 | Je třeba milovat Kristovým
371 III, 1,75 | umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou
372 III, 1,75 | zasvěceného života, který je životem sebeobětující lásky,
373 III, 1,75 | dnes kráčet tam, kam on je předešel, a činit totéž,
374 III, 1,75 | uchvácen září a volá: „Pane, je dobře, že jsme tady“ (Mt
375 III, 1,75 | že jsme tady“ (Mt 17, 4), je adresována výzva, aby se
376 III, 1,75 | hlásej slovo, říkej ho, ať je to vhod či nevhod, naléhej,
377 III, 1,75 | také utrpení, abys to, co je naznačeno bílým oděvem Pána,
378 III, 1,75 | tyto dějiny od všeho, co je zkresluje.~ Hledání Boží
379 III, 1,75 | pečovaly o Boží obraz, který je různě pokřiven na tvářích
380 III, 1,75 | vidí, že jejich kultura je v opovržení, obličeje zastrašené
381 III, 1,75 | zasvěcený život, že Boží láska je základem a impulzem nezištné
382 III, 1,75 | lásku až do krajnosti“, je dnes jistě horlivé hlásání
383 III, 1,76 | především v jejich životě, který je naprosto oddán Bohu a bratřím
384 III, 1,76 | Krista Spasitele, který sám je zasvěcen Otci a oddaný svému
385 III, 1,76 | 199-200). Zasvěcený život je výmluvným svědectvím, že
386 III, 1,76 | v prvních řadách misie a je ochoten podstoupit i ta
387 III, 1,77 | neslábnoucí misijní úsilí, které je pro zasvěcený život charakteristické.
388 III, 1,78 | Úkolem zasvěceného života je totiž pracovat v každé oblasti
389 III, 1,78 | tyto instituty vystaveny, je přesto velmi vhodné, aby
390 III, 1,78 | aby konali dílo, které je velmi účinné. Sekulární
391 III, 1,78 | činnosti vlastní přínos.~ Je třeba zdůraznit, že v krajích,
392 III, 1,78 | 318). Vhodnými prodstředky je pak třeba rozvíjet rovnocennou
393 III, 1,79 | cit., 290) a jeho „cílem je křesťanské obrácení, tj.
394 III, 1,79 | ke spáse. Takové hledání je jistě velmi prospěšné také
395 III, 1,79 | Pro skutečnou inkulturaci je nezbytná podobnost s Pánem,
396 III, 1,79 | oblasti inkulturace, protože je činí nezávislými na materiálních
397 III, 1,79 | hodnoty i nejlepší způsob, jak je obsáhnout a zdokonalit s
398 III, 1,80 | Sám zasvěcený život, který je ve svém základě nositelem
399 III, 1,80 | evangelijních hodnot, tam, kde je autenticky prožíván, může
400 III, 1,80 | výzvy k inkulturaci. Protože je totiž sám znamením prvenství
401 III, 1,80 | kvasem evangelia, který je schopen očistit ji a rozvíjet.
402 III, 1,80 | Způsob života podle evangelia je významným zdrojem a příkladem
403 III, 1,80 | kulturu, osvětluje to, co je proti člověku, a svědčí
404 III, 1,80 | posuzovat Svatý stolec, jemuž je svěřen úkol povzbuzovat
405 III, 1,80 | srov. Propositio 40, B); „je to obtížný úkol a vyžaduje
406 III, 1,81 | adresuje nové evangelizaci, je především třeba takového
407 III, 1,81 | osloveni evangelizací. To je nám poučením, že i dnes
408 III, 1,81 | nám poučením, že i dnes je třeba, aby lidé byli oslovováni
409 III, 1,81 | sepjetí s Pánem. K tomu je třeba nadšených osobností,
410 III, 1,81 | naší doby. Tyto požadavky je třeba zvažovat pečlivým
411 III, 1,81 | procesu nové evangelizace, je velmi důležitá jejich věrnost
412 III, 1,82 | synagoze, prohlašuje Ježíš, že je posvěcen Duchem svatým,
413 III, 1,82 | ubohé.~ Tato péče o chudé je vlastní dynamické síle lásky,
414 III, 1,82 | dynamické síle lásky, která je prožívána podle Krista.
415 III, 1,82 | nitra na Kristovu lásku je vede k tomu, aby žili způsobem
416 III, 1,82 | chudých. Nebol Kristus „je zde přítomen ve svých chudých...
417 III, 1,82 | svých chudých... Jako Bůh je bohatý, jako člověk chudý.
418 III, 1,82 | zemi chudý má hlad, žízeň a je nahý.“ (Sv. Augustin, Sermo
419 III, 1,82 | milosrdnou lásku, která je slávou církve a znamením
420 III, 1,82 | a starost o chudé, jako je modlitba, laskavé přijetí
421 III, 1,82 | potkáváme v kontemplaci, je týž jako ten, který žije
422 III, 1,82 | říkával často: „kdykoliv je někdo požádán, aby přerušil
423 III, 1,82 | nepřestává, protože ‚Bůh je opouštěn pro Boha‘“ (Corréspondance,
424 III, 1,82 | 319).~ Sloužit chudým je skutek evangelizace a současně
425 III, 1,83 | a zakladatelek, tak jak je vede charizma jejich vlastního
426 III, 1,83 | utrpení a smrti. Jejich úkolem je také naléhat na humánnější
427 III, 2,85 | se Boží stopy ztrácejí, je vyžadováno od zasvěcených
428 III, 2,85 | sestrám. Prorockým skutkem je již sám bratrský život ve
429 III, 2,86 | svého vlastního života. Je velké množství těch, kdo
430 III, 2,86 | poctu svatosti a uctívá je jako mučedníky. Svými příklady
431 III, 2,86 | očekávají nás ve slávě.~ Je velmi žádoucí, aby připomínka
432 III, 2,87 | úkol zasvěceného života je dán třemi zvláštními výzvami,
433 III, 2,87 | lidská přirozenost, protože je zraněná prvotním hříchem,
434 III, 2,87 | zraněná prvotním hříchem, je vystavena nebezpečí, že
435 III, 2,87 | vystavena nebezpečí, že by je zneužívala způsobem, který
436 III, 2,87 | čistoty, chudoby a poslušnosti je napomenutím, abychom nepodceňovali
437 III, 2,87 | viditelným. Zasvěcený život je tedy požehnáním pro život
438 III, 2,88 | Odpovědí zasvěceného života je radostné zachovávání dokonalé
439 III, 2,88 | přirozenosti. Zasvěcená osoba je svědectvím, že to, co mnozí
440 III, 2,88 | stvoření. Takové svědectví je dnes potřebné více než kdykoliv
441 III, 2,88 | mezilidských vztazích.~ Je třeba, aby zasvěcený život
442 III, 2,88 | zjevila v Kristu. Nakolik je zasvěcená osoba ponořena
443 III, 2,88 | výchovu k čistotě, která je nezbytná i v jiných životních
444 III, 2,89 | Odpovědí zasvěceného života je pak slib evangelijní chudoby,
445 III, 2,90 | skutečnosti evangelijní chudoba je hodnotou sama o sobě, ne
446 III, 2,90 | Jejím základním úkolem je vydávat svědectví o tom,
447 III, 2,90 | svědectví o tom, že Bůh je opravdovým bohatstvím lidského
448 III, 2,90 | dnes ještě více než předtím je tato výzva vnímána těmi,
449 III, 2,90 | Od zasvěcených osob je tedy požadováno obnovené
450 III, 2,90 | bratrského života, který je prodchnut zásadami prostoty
451 III, 2,90 | žijí ti nejopuštěnější. Je nemálo komunit, které žijí
452 III, 2,91 | skutečnosti kultura svobody je pevnou hodnotou, která je
453 III, 2,91 | je pevnou hodnotou, která je hluboce spojena s úctou
454 III, 2,92 | Vůli Otce je třeba plnit ~ 92. Toto
455 III, 2,92 | rozměr společenství, který je mu vlastní. Bratrský život
456 III, 2,92 | vlastní. Bratrský život je totiž zvláštním místem,
457 III, 2,92 | totiž zvláštním místem, kde je Boží vůle rozpoznávána a
458 III, 2,92 | existuje rozmanitost darů a je zachována vlastní osobitost
459 III, 2,92 | Život společenství je navíc pro církev i společnost
460 III, 2,92 | přijímají jako životní pravidlo, je přijímáno a přináší prospěch
461 III, 2,92 | může jistě poznávat, že je veden Duchem Pána a i uprostřed
462 III, 2,92 | uprostřed velkých obtíží je podpírán jeho silnou otcovskou
463 III, 2,93 | zásadní požadavek, který je vepsán do samé podstaty
464 III, 2,93 | Usilovat o svatost: to je souhrnné završení norem
465 III, 2,93 | prahu třetího tisíciletí. Je to způsob života, který
466 III, 2,93 | všechno ostatní odmítli. Proto je přeneseně řeholní život
467 III, 2,93 | prožívaný podle Ducha svatého, je jakousi cestou neustále
468 III, 2,93 | rostoucí věrnosti, na níž je zasvěcená osoba vedena Duchem
469 III, 2,93 | tajemství a zpřítomňují je. Když církev uznává některou
470 III, 2,93 | povolání u nových generací. Je to vlastně tento duchovní
471 III, 2,93 | zasvěceného života, který je schopen svou vysokou úrovní
472 III, 2,94 | křesťanské spirituality je Boží slovo. Z něho je čerpán
473 III, 2,94 | spirituality je Boží slovo. Z něho je čerpán jedinečný vztah s
474 III, 2,94 | světlem moudrosti, která je darem Ducha svatého. I když
475 III, 2,94 | poučování“ (2 Tim 3,16) a je „čistým a věčným pramenem
476 III, 2,94 | životě dosahovali pokroku. Je správné tento zvyk doporučovat
477 III, 2,94 | nimi (srov. Bar 3,38), aby je zval do svého společenství
478 III, 2,94 | společenství a přijímal je do něj“ (DV 2).~ Jak
479 III, 2,94 | společenství světlo, které je nezbytné k moudrému rozeznávání
480 III, 2,94 | rozpoznávali Boží vůli, tedy to, co je „dobré, bohulibé a dokonalé“ (
481 III, 2,95 | účinné spojení s Pánem, je nepochybně posvátná liturgie,
482 III, 2,95 | vatikánský koncil, PO 5.) Co je středem života církve, to
483 III, 2,95 | tak pro celé společenství. Je každodenním pokrmem na cestě
484 III, 2,95 | Každý zasvěcený člověk je určen k tomu, aby v eucharistii
485 III, 2,95 | zážitek z proměnění Páně: „Je dobré, že jsme tady.“ Slavením
486 III, 2,95 | avšak v těsném spojení s ní, je to denní modlitba církve,
487 III, 2,95 | institutu – jednotlivě, která je ve spojení s modlitbou celé
488 III, 2,95 | významných životních okamžicích, je důvěryplný a pokorný vztah
489 III, 3,96 | vždy chápala, že výchova je nezbytnou součástí jejího
490 III, 3,96 | Jejím vnitřním učitelem je Duch svatý, který proniká
491 III, 3,96 | tajemství pohybu dějin. Duchem je oživována celá církev a
492 III, 3,96 | dosáhli dokonalosti lásky. Je to jeden z nejskvělejších
493 III, 3,96 | milována, ale má také vědět, že je milována.“ (Scritti pedagogici
494 III, 3,97 | zasvěcené osoby, aby tam, kde je to možné, se s novým úsilím
495 III, 3,97 | významné formy chudoby, jakou je naprostý nedostatek kulturní
496 III, 3,97 | evangelizace, instituty, které je spravují, musí si uvědomovat
497 III, 3,98 | místních kultur a obhajovaly je. Také dnes věnuje církev
498 III, 3,98 | uvědomit, že tato výzva je adresována právě jim. Rovněž
499 III, 3,98 | této úlohy ve službě jiným je také uvnitř zasvěceného
500 III, 3,98 | více poznávat Boha, který je zdrojem světla a pramenem
1-500 | 501-570 |