Chapter,Paragraph,Number
1 Uvod, 0,1 | způsob následování Krista, že se mu totiž zcela odevzdali
2 Uvod, 0,2 | pro církev takový význam, že jsme se rozhodli na prahu
3 Uvod, 0,2 | I když se může zdát, že v některých oblastech světa
4 Uvod, 0,2 | rozkvétají a dokazují tak, že celkové darování sebe Bohu
5 Uvod, 0,3 | svědectví zjevně dosvědčují, že nejde o jev izolovaný a
6 Uvod, 0,3 | izolovaný a oddělený, ale že se týká celé církve. Biskupové
7 Uvod, 0,3 | bylo na synodě potvrzeno, že zasvěcený život nejen plnil
8 Uvod, 0,3 | vzbuzovat pochyby o tom, že slib evangelijních rad je
9 Uvod, 0,3 | svou naději, protože ví, že z díla těchto velkodušných
10 Uvod, 0,5 | jsem se já sám rozhodl, že je nutné vyzdvihnout tento
11 Uvod, 0,6 | a ženy, kteří poznávali, že jsou povoláni k tomu, aby
12 Uvod, 0,7 | radosti a opravdové naději, že dnes opět, jak se zdá, rozkvétá
13 Uvod, 0,7 | postem a lítostí vyznávají, že nejen chlebem živ jest člověk,
14 Uvod, 0,12 | starší, jsou svědectvím toho, že výzva k plnému sebedarování
15 Uvod, 0,12 | novostí. To potvrzuje fakt, že vznik nových druhů zasvěceného
16 Uvod, 0,12 | zachována původní jednota proto, že je zde jedno stejné povolání,
17 Uvod, 0,13 | jeruzalémského koncilu, a věříme, že i dnes bude přijat stejně: „
18 Uvod, 0,13 | nejen to. Doufáme rovněž, že může rozmnožit radost celého
19 I, 0,14 | hoře, Petr hned usoudil, že je pro něj nejlepší být
20 I, 0,15 | Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím
21 I, 0,15 | Petrova slova: „Je dobře, že jsme tady.“ (Mt 17, 4) Tato
22 I, 1,17 | silný, ze každá osoba cítí, že musí odpovědět absolutním
23 I, 1,17 | darováním svého života a tím, že svěří všechno přítomné i
24 I, 1,17 | podle mínění sv. Tomáše, že totiž vycházíme z absolutního
25 I, 1,18 | života svědectví o tom, že Ježíš je příklad, v němž
26 I, 1,19 | plné odpovědi; on působí, že tato vůle roste, a přivádí
27 I, 1,20 | úžasu lidí odpovídají tím, že je hlásají. Pokud se zasvěcená
28 I, 1,21 | bratřím.~ Chudoba vyznává, že Bůh je jediným opravdovým
29 I, 1,22 | chudoby se projevuje v tom, že daruje Otci vše, co je jeho.~
30 I, 2,23 | povzbuzeni Boží láskou, cítí, že jsou povoláni k tomu, aby
31 I, 2,24 | tak zbaven všeho půvabu, že si před ním člověk zakryje
32 I, 2,24 | tajemství kříže doznává, že věří lásce Otce, Syna a
33 I, 2,24 | Syna a Ducha svatého a že v ní žije. Tím působí, že
34 I, 2,24 | že v ní žije. Tím působí, že se v církvi zachovává živé
35 I, 2,24 | chudým a nemocným, tím, že sdílejí úzkosti a nesnáze
36 I, 2,25 | apoštolskou činnost, lze říci, že misijní poslání neodmyslitelně
37 I, 2,25 | církvi, aby si uvědomila, že na prvním místě stojí vždy
38 I, 2,25 | misionáři především tím, že budou v sobě stále prohlubovat
39 I, 2,25 | stále prohlubovat vědomí, že jsou Bohem povolaní a vyvolení,
40 I, 2,26 | naléhavější a roste nebezpečí, že starost o věci tohoto světa
41 I, 2,27 | připomíná neustále lidem, že pouze tam, kde je Bůh na
42 I, 2,28 | života převládá přesvědčení, že Mariina přítomnost má zásadní
43 I, 2,28 | Duchu, s plným vědomím toho, že patřit ke Kristovu „čistému
44 I, 3,29 | Je dobře, že jsme zde“: zasvěcený život
45 I, 3,29 | jménem apoštolů: „Je dobře, že jsme zde“ (Mt 17, 4). Sláva
46 I, 3,29 | jeho světle lze pochopit, že slib evangelijních rad patří
47 I, 3,29 | Prohlašuje totiž jasně, že zasvěcený život, od počátku
48 I, 3,29 | Z toho zřetelně vyplývá, že slib evangelijních rad je
49 I, 3,30 | vlastní zkušenosti potvrzují, že svátost kněžství nachází
50 I, 3,31 | sloužit jako příklady toho, že jednotlivá povolání, každé
51 I, 3,31 | hledat království Boží tím, že se zabývají časnými věcmi
52 I, 3,32 | udělováním svátostí a tím, že vykonávají posvátnou moc
53 I, 3,32 | křesťanského života, v tom, že napomáhají k uspořádání
54 I, 3,32 | podle Boha, nebo v tom, že svou spoluprací nabízejí
55 I, 3,33 | evangelia. Uskutečňuje to tím, že řeholníci „vydávají... jasné
56 I, 3,33 | jasné a skvělé svědectví, že svět nemůže být přetvořen
57 I, 3,33 | zasvěcený život působí, že se uprostřed Božího lidu
58 I, 3,33 | druhé straně zapomínat, že i samy osoby zasvěceného
59 I, 3,34 | svou duchovní plodnost tím, že se otevírá přijetí Slova,
60 I, 4,36 | charizmatu, a to proto, že zde převládá „hluboká touha
61 I, 4,37 | třeba posilovat přesvědčení, že v hledání plnější podobnosti
62 I, 4,38 | transcendenci: „Je třeba přiznat, že my všichni potřebujeme toto
63 I, 4,38 | hory s tváří tak zářící, že ji musíme zahalovat (srov.
64 I, 4,38 | odstraňovalo nebezpečí, že nějaký spor skončí bez lásky
65 I, 4,38 | osobách zasvěcených působit, že se cítí poněkud výše než
66 I, 4,38 | někoho dovést až k tomu, že zvolí světský způsob života
67 I, 4,40 | osoby ze zkušenosti znají, že jejich život není vždy osvěcován
68 I, 4,40 | vzbuzuje zvolání: „Je dobře, že jsme tady.“ (Mt 17, 4) A
69 II, 1,41 | nanebevstoupení dar Ducha způsobil, že kolem apoštolů vzniklo bratrské
70 II, 1,41 | bohatství tohoto tajemství tím, že vytváří určitý lidský prostor
71 II, 1,41 | životu se po zásluze přičítá, že účinně pracuje na tom, aby
72 II, 1,41 | formě zřetelně ukazuje, že účast na trinitárním společenství
73 II, 1,42 | své absolutní samotě nejen že se nevydělují ze společenství
74 II, 1,42 | nějakým způsobem vyjádřeno, že bratrské společenství není
75 II, 1,43 | úřadu. Je třeba si uvědomit, že ten, kdo zastává místo vedoucí
76 II, 1,43 | přece je třeba připomenout, že autoritě náleží poslední
77 II, 1,44 | vyjadřujeme vědomí toho, že jejich svědectví mnoho pomáhá
78 II, 1,46 | a konání, který působí, že se církev rozrůstá do hloubky
79 II, 1,46 | Tak společenství tím, že se otevírá misijní činnosti,
80 II, 1,47 | nejmladších církvích dosvědčuje, že zasvěcený život je schopen
81 II, 1,48 | úvah velmi jasně vyplývá, že spojená činnost zasvěcených
82 II, 1,48 | též vzniknout nebezpečí, že zcela zeslábne onen misijní
83 II, 1,49 | Je třeba připomenout, že když instituty spojují svou
84 II, 1,50 | připomínáme s potěšením, že na synodě se nejen objevilo
85 II, 1,52 | potřebujeme: láska pak působí, že nejsem ochuzen o plody těch,
86 II, 1,52 | zde i tam, spočívá v tom, že je jedna láska.“ (Apologia
87 II, 1,53 | propracovaly skutečnost, že tyto společnosti si především
88 II, 1,54 | posledních letech i skutečnost, že si různé části církve uvědomily,
89 II, 1,54 | části církve uvědomily, že mohou a musí spojovat své
90 II, 1,54 | okolností docházejí k závěru, že svoje charizma mohou sdílet
91 II, 1,54 | řádů nebo třetího řádu, že v dějinách vztahů mezi laiky
92 II, 1,55 | pozitivním výsledkem bude, že spojenými silami zasvěcených
93 II, 1,55 | Účast laiků často způsobí, že se více prohloubí a odkryjí
94 II, 1,55 | zasvěcené osoby pamětlivy toho, že ony musí být zkušenými vůdci
95 II, 1,56 | zasvěceného života spočívá v tom, že věrní laici patří k různým
96 II, 1,56 | stále třeba mít na zřeteli, že aktivity, na nichž se podílejí
97 II, 1,56 | obnovy. Nelze však popřít, že za některých okolností z
98 II, 1,57 | Zároveň však je třeba říci, že nové vědomí o úloze žen
99 II, 1,57 | úkol prorocky ji šířit tím, že bude smýšlení i chování
100 II, 1,58 | formy účasti.~ Je jisté, že prohloubení formace, pokud
101 II, 1,58 | 514.)~ Lze doufat, že díky hlubšímu poznání poslání
102 II, 1,58 | prožívat své povolání i vědomí, že jsou vyzvány k tomu, aby
103 II, 2,59 | Kristově jedinečné chudobě tím, že se naprosto zříkají všeho,
104 II, 2,60 | přece často zazněl názor, že tato slova nevyjadřují náležitě
105 II, 2,60 | výstižnější zvláště proto, že slovo bratr ukazuje též
106 II, 2,60 | vlastní povahu, cíl a smysl. Že jsou tito kněží nadto ještě
107 II, 2,60 | i bratři, to naznačuje, že se podílejí na všeobecném
108 II, 2,60 | poslání společnosti tím, že plní své úkoly jak uvnitř
109 II, 2,62 | komunit spočívá často v tom, že jsou to skupiny složené
110 II, 2,62 | zásadní požadavek, a to že vymezení nových komunit
111 II, 3,63 | některým institutům nebezpečí, že zanedlouho přestanou existovat.
112 II, 3,63 | klidnou myslí a s vědomím, že od žádného z nás se nevyžaduje
113 II, 3,64 | úsilí. Tak dochází k tomu, že povolání k zasvěcenému životu
114 II, 3,65 | celé osobnosti, je jasné, že úkol formace nikdy nekončí.
115 II, 3,66 | založeným nedávno, tím, že dají k dispozici některé
116 II, 3,67 | aby zažívala zkušenost, že modlitba je duší apoštolátu,
117 II, 3,68 | Je-li tedy pravda, že obnova zasvěceného života
118 II, 3,68 | formaci, je rovněž pravdou, že tato formace je spjata s
119 II, 3,68 | němu osoba zasvěcená nejen že může očima víry „vidět“
120 II, 3,69 | zasvěcená nikdy nemůže myslet, že již dosáhla zralosti onoho
121 II, 3,69 | nemůže člověk domnívat, že má takovou jistotu a horlivost,
122 II, 3,69 | takovou jistotu a horlivost, že není třeba zvláště pečovat
123 II, 3,69 | bychom si mohli myslet, že člověk již dosáhl lidské
124 II, 3,70 | mládí se projevuje v tom, že člověk v každém období života
125 II, 3,70 | pokušení deziluze z faktu, že výsledky práce jsou nepatrné.
126 II, 3,70 | které často doprovází obava, že se člověk nedokáže přizpůsobit
127 II, 3,70 | zasvěcená osoba chápe, že Otec již velmi brzy završí
128 II, 3,70 | sebedarování.~ Je třeba dodat, že i mimo různá životní období
129 II, 3,70 | starostlivá péče způsobí, že člověk znovu objeví smysl
130 III, 0,72 | význam. Je třeba zdůraznit, že toto poslání je velmi důležité
131 III, 0,72 | spásu lidí.~ Lze říci, že zasvěcená osoba se ocitá „
132 III, 0,73 | okolností.~ Někdy se zdá, že tyto četné otázky a problémy
133 III, 0,73 | nemohou jednat jinak, než že věnují své myšlenky a modlitby
134 III, 0,73 | zakladatelském charizmatu. Je zřejmé, že jejich duše oddaná Bohu
135 III, 0,73 | způsobem zasvěcený život nejen že bude číst znamení času,
136 III, 0,73 | doby, v oné jistotě víry, že Duch svatý může dát vhodné
137 III, 0,74 | výzvy jsou takového druhu, že nemohou být účinně splněny
138 III, 0,74 | doby výmluvně potvrzuje, že „dialog je novým jménem
139 III, 0,74 | Je třeba si uvědomit, že tak jako je jistě správný
140 III, 1,75 | a volá: „Pane, je dobře, že jsme tady“ (Mt 17, 4), je
141 III, 1,75 | tváře těch, kteří vidí, že jejich kultura je v opovržení,
142 III, 1,75 | ukazuje zasvěcený život, že Boží láska je základem a
143 III, 1,75 | společnosti spočívá v tom, že se odevzdáváte Bohu, abyste
144 III, 1,76 | Flp 3, 12), dosvědčují, že chtějí být jakýmsi pokračováním
145 III, 1,76 | je výmluvným svědectvím, že člověk může tím lépe sloužit
146 III, 1,76 | více z Krista žije, tím, že stojí v prvních řadách misie
147 III, 1,77 | sestry. Proto se nemůže stát, že by zůstal lhostejným, když
148 III, 1,77 | zůstal lhostejným, když vidí, že mnozí z nich ještě nepoznali
149 III, 1,77 | koncil, AG 18.40), cítí, že jsou nezbytně zvláštním
150 III, 1,77 | takto: „Kdyby si uvědomili, že náš Pán a Bůh bude od nás
151 III, 1,78 | si všichni připomínali, že „víra zesílí předáváním“ (
152 III, 1,78 | tamtéž, 2: ed. cit., 251) a že také zasvěcený život se
153 III, 1,78 | Je třeba zdůraznit, že v krajích, kde jsou zakořeněna
154 III, 1,79 | Nelze však zapomínat, že mnohé staré kultury jsou
155 III, 1,79 | s náboženskými projevy, že často právě náboženství
156 III, 1,80 | člověku, a svědčí o tom, že pouze Bůh dává věcem smysl
157 III, 1,80 | inkulturace pak působí, že zasvěcené osoby důsledně
158 III, 1,81 | evangelizací. To je nám poučením, že i dnes je třeba, aby lidé
159 III, 1,82 | synagoze, prohlašuje Ježíš, že je posvěcen Duchem svatým,
160 III, 1,82 | jeho život, musí cítit, že jsou do ní zapojeni zcela
161 III, 1,83 | nemocí, a tak dokazovaly, že vydanost až po samou mez
162 III, 1,83 | jejího misijního poslání tím, že pečují o nemocné a trpící.
163 III, 1,83 | nich stále více vědomí, že skrze modlitbu a svědectví
164 III, 1,83 | zasvěceným mužům i ženám, že do jejich misie patří i
165 III, 2,85 | světě, kde se často zdá, že se Boží stopy ztrácejí,
166 III, 2,86 | života apoštolského tím, že shromažďují jména a svědectví
167 III, 2,87 | je vystavena nebezpečí, že by je zneužívala způsobem,
168 III, 2,88 | Zasvěcená osoba je svědectvím, že to, co mnozí pokládají za
169 III, 2,88 | kdykoliv předtím, právě proto, že ho dnešní lidé tak málo
170 III, 2,88 | rodinám –, aby dokázalo, že síla Boží lásky může vykonat
171 III, 2,90 | vydávat svědectví o tom, že Bůh je opravdovým bohatstvím
172 III, 2,90 | světa vystavuje nebezpečí, že ztratí smysl pro míru a
173 III, 2,90 | vnímána těmi, kteří chápou, že bohatství a zásoby tohoto
174 III, 2,91 | tajemství a dosvědčuje, že není zásadní rozpor mezi
175 III, 2,91 | 3). Kromě toho ukazuje, že roste sama v plnosti poznání
176 III, 2,92 | důvěřuje Bohu i přesto, že vidí lidská omezení těch,
177 III, 2,92 | poslušnost, ví s jistotou, že plní své poslání a následuje
178 III, 2,92 | Tak může jistě poznávat, že je veden Duchem Pána a i
179 III, 2,93 | života, který vychází z toho, že člověk opustí všechno pro
180 III, 2,93 | 7,40).~ Můžeme říci, že duchovní život, jakožto
181 III, 2,93 | institut, dává tím záruku, že v jeho duchovním a apoštolském
182 III, 2,95 | proměnění Páně: „Je dobré, že jsme tady.“ Slavením tajemství
183 III, 3,96 | 96. Církev vždy chápala, že výchova je nezbytnou součástí
184 III, 3,96 | Jana Boska: „Mládež nejenom že má být milována, ale má
185 III, 3,96 | milována, ale má také vědět, že je milována.“ (Scritti pedagogici
186 III, 3,97 | odhodláním, ať dávají najevo, že víra v Ježíše Krista osvětluje
187 III, 3,97 | tradicím, vědomi si toho, že láska k chudým se nejsilněji
188 III, 3,98 | osoby si musí uvědomit, že tato výzva je adresována
189 III, 3,99 | které by všichni chápali, že jsou bratři a sestry, kteří
190 III, 4,100 | životu zasvěcenému, nevnímat, že se týká také jich? Mezi
191 III, 4,100 | povzbuzováno také vědomím, že i v jiných církvích a křesťanských
192 III, 4,100 | 1995), 934), je nepochybné, že společnosti zasvěceného
193 III, 4,101 | modlitbě, při níž Pán slíbil, že bude přítomen (srov. Mt
194 III, 4,101 | zasvěceného života nesmí myslet, že z této povinnosti horlivé
195 III, 4,103 | interpretem je církev, a ukazuje, že v Kristu, kterého miluje
196 Zaver, 0,104| technokratická kultura vede k tomu, že hodnota věcí i lidí je posuzována
197 Zaver, 0,104| Ježíše, je zcela zřejmé, že ho musí milovat nerozděleným
198 Zaver, 0,104| jásavým díkůvzdáním za to, že mu zcela zvláštním způsobem
199 Zaver, 0,105| zasvěceného života spočívá v tom, že je hojností obětavé lásky,
200 Zaver, 0,105| uprostřed lidí, kterým hrozí, že budou pohlceni záplavou
201 Zaver, 0,105| znamení, vzniklo by nebezpečí, že láska, kterou je sama církev
202 Zaver, 0,105| spalitelné zvěsti evangelia, že „sůl“ víry zmizí ze světa,
203 Zaver, 0,105| Církev si uvědomuje, že má ve svých rukách tento
204 Zaver, 0,107| Je třeba připomenout, že pokud by rodiče sami neuskutečňovali
205 Zaver, 0,108| Kristus a které ukazují, že v sebeovládání, podporovaném
206 Zaver, 0,109| i charizmatu.~ Víte, že jste se vydali na cestu
207 Zaver, 0,109| evangeliem. Nezapomínejte, že vy vlastně zcela zvláštním
208 Zaver, 0,109| můžete a musíte hlásat nejen, že patříte Kristu, ale že „
209 Zaver, 0,109| že patříte Kristu, ale že „jste Kristus“! (Srov. Sv.
210 Zaver, 0,110| budoucnosti ~ 110. Nejen že si máte připomínat svou
211 Zaver, 0,110| musíte si také uvědomit, že je vaším úkolem vytvářet
212 Zaver, 0,111| schopni vydávat svědectví, že ty jsi původcem všech věcí
213 Zaver, 0,111| niterným a jistým poznáním, že byly vybrány k tomu, aby
214 Zaver, 0,112| která tě napodobuje „v tom, že... zachovává panensky neporušenou
|