Chapter,Paragraph,Number
1 Uvod, 0,1 | Boha Otce jeho církvi, a to prostřednictvím Ducha svatého.
2 Uvod, 0,2 | ale vznikají také nové, a to ve velkém množství forem
3 Uvod, 0,2 | historií žádného národa. To neplatí jen o církvi katolické.
4 Uvod, 0,3 | církve. Biskupové synody to často potvrdili: „jedná
5 Uvod, 0,5 | evangelium vybrali Krista, a to v bratrské službě především
6 Uvod, 0,6 | staurophoroi) a usilovali o to stát se nositeli Ducha (
7 Uvod, 0,6 | Ducha (pneumatophoroi). Byli to muži a ženy vpravdě duchovní,
8 Uvod, 0,8 | plného zakotvení evangelia, a to zvláště v těch oblastech
9 Uvod, 0,9 | službu Božímu lidu. Jsou to rozličné rodiny řeholních
10 Uvod, 0,12 | zasvěceného života. Často jsou to instituty, které jsou podobné
11 Uvod, 0,12 | neprotiřečí touto novostí. To potvrzuje fakt, že vznik
12 Uvod, 0,13 | obsahem“ (Sk 15, 31). A nejen to. Doufáme rovněž, že může
13 I, 0,15 | z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný syn, v něm
14 I, 0,15 | toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli
15 I, 0,15 | okamžikem v Kristově poslání. Je to zjevení, které v duších
16 I, 0,16 | To je můj milovaný Syn, toho
17 I, 0,16 | od každého učedníka. Je to takový život, který vyjadřuje
18 I, 0,16 | také se snaží, pokud je to možné, obnovit v sobě „způsob
19 I, 1,17 | svěřuje mu jedinečný úkol. „To je můj milovaný Syn, toho
20 I, 1,17 | Religious Life as applied to Institutes dedicated to
21 I, 1,17 | to Institutes dedicated to works of the apostolate (
22 I, 1,18 | všeho zřekl a „považuje to za bezcenný brak, aby mohl
23 I, 1,18 | s Otcem a Duchem svatým. To je příčinou toho, proč v
24 I, 1,21 | obětování vlastního života; to je láska, která „ je nám
25 I, 1,21 | uskutečňují tři božské osoby. Je to dar, který se vylévá ve
26 I, 1,21 | opravdovější a větší láskou, a to trinitárním způsobem: láskou
27 I, 1,21 | zasvěcené osoby usilují o to, aby v Kristu žily jako
28 I, 1,22 | zdroj zasvěceného života. Je to právě Ježíš, kterého „Bůh
29 I, 1,22 | byl poslušný až k smrti, a to smrti na kříži“ (Flp 2,
30 I, 2,24 | osoba pravdu o Bohu-Lásce, a to tím blíže a hlouběji, čím
31 I, 2,24 | krásu a moc Boží lásky. To také oslavuje sv. Augustin: „
32 I, 2,24 | Kristovy přítomnosti, a to zvláště ve chvílích těžkostí
33 I, 2,24 | na svém těle doplňovali to, co zbývá vytrpět do (plné
34 I, 2,25 | koncil, PC 17). Tam, kde to vyžadují závažné okolnosti,
35 I, 2,25 | oděv, ať přece dbají na to, aby jejich oblečení odpovídalo
36 I, 2,26 | království.“ (Srov. tamtéž, 44.) To vyjadřuje především slib
37 I, 2,26 | rozděluje všem, kdo hledají to, co pochází shůry (srov.
38 I, 2,26 | vlast v nebi“ (Flp 3, 20). To jediné je nutno hledat: „
39 I, 2,27 | odpuštění.~ Dostatečně to dokládá historie zasvěceného
40 I, 2,28 | Boží krásu. „Celá krásná“ – to je jméno, jímž ji nazývá
41 I, 2,28 | rozhodně následoval a za to zakoušel její jedinečnou
42 I, 3,30 | vůči někomu vyššímu, jak to zvláštním způsobem vyjadřují
43 I, 3,32 | církevnímu společenství, a to podle vlastního způsobu
44 I, 3,33 | hodnot evangelia. Uskutečňuje to tím, že řeholníci „vydávají...
45 I, 4,35 | svatosti ~ 35. „Jak to učedníci uslyšeli, padli
46 I, 4,35 | života je totiž zaměřeno na to, aby hledaly především Boží
47 I, 4,35 | především Boží království, je to zvláštní výzva k plnému
48 I, 4,36 | nechaly řídit a podporovat, a to jak na své duchovní cestě,
49 I, 4,36 | zakladatelském charizmatu, a to proto, že zde převládá „
50 I, 4,38 | přijetí duchovního zápasu. Je to závažný úkol, který dnes
51 I, 4,39 | přednášek a duchovního vedení. To umožňuje lidem růst v modlitbě,
52 I, 4,40 | velikonočního tajemství. To je zásadní a závažné téma
53 II, 1,41 | tajemstvím společenství, je to „lid sjednocený působením
54 II, 1,42 | Interrogatio 225: PG 31, 1231). To se uskutečňuje skrze vzájemnou
55 II, 1,42 | Church‘s teaching as applied to Institutes dedicated to
56 II, 1,42 | to Institutes dedicated to work of the apostolate (
57 II, 1,43 | představených, též i místních, a to jak pro duchovní život,
58 II, 1,44 | osob vyššího věku. Není to pouze skutek lásky a vděčnosti,
59 II, 1,45 | jejich poslání ve světě. To vyplývá z teologických důvodů,
60 II, 1,45 | tvoří jeho základ, a plně to potvrzuje i vlastní zkušenost.
61 II, 1,46 | lidem zřetelně dosvědčovat. To se týká především těch,
62 II, 1,47 | úsilí o vzájemnou pomoc. To také potvrzuje zvláštní
63 II, 1,47 | těch nejmladších církvích, to vše by nebylo myslitelné –
64 II, 1,48 | vzrůstem těla Kristova, to jest církve“ (Kongregace
65 II, 1,48 | Proto církev pečuje o to, aby instituty vzrůstaly
66 II, 1,49 | záměrů pro život diecéze, to jsou dva projevy jediné
67 II, 1,49 | společenství Božího lidu, a to jak charizmatické, tak i
68 II, 1,50 | řeholních představených, a to podle předem dohodnutých
69 II, 1,50 | dále na celou církev“, a to i po skončení synody (Propositio
70 II, 1,53 | spolupráci s biskupy“ usilují o to, „aby využívali práce nejlepších
71 II, 1,55 | prožívání evangelijních rad a to jim dodá odvahu k životu
72 II, 1,55 | svůj talent nejcennější, to jest ducha“ (Sv. Antonio
73 II, 1,56 | společenství neshody a zmatky, a to nejvíce tam, kde tyto zkušenosti
74 II, 1,56 | AAS 82 (1990), 123–124), a to se souhlasem představených
75 II, 1,57 | zasvěcená žena usilovala o to, aby byla jak ve vědomí
76 II, 1,58 | ženský způsob vnímání, a to ne pouze v oblasti, která
77 II, 1,58 | horlivější oddanosti Božímu dílu. To se může projevit v rozmanitých
78 II, 2,59 | a federací klášterů, jak to doporučil již Pius XII.
79 II, 2,60 | pro církev, bez ohledu na to, má-li řeholní osoba kněžské
80 II, 2,60 | svěřuje legitimní autorita. To vyžaduje náležitou a všeobecnou
81 II, 2,60 | svému povolání i poslání. To je třeba také respektovat,
82 II, 2,60 | kněží nadto ještě i bratři, to naznačuje, že se podílejí
83 II, 2,62 | spočívá často v tom, že jsou to skupiny složené z mužů i
84 II, 2,62 | splněn zásadní požadavek, a to že vymezení nových komunit
85 II, 2,62 | povolává podle toho, jak to požadují znamení času. Proto
86 II, 3,63 | všeobecné, tak i místní, chránit to, co svět zanedbává, svobodně
87 II, 3,63 | které má význam jako takové. To první se může měnit vzhledem
88 II, 3,63 | ke změněným okolnostem, to druhé nikdy nepřestane existovat.~
89 II, 3,63 | nepřestane existovat.~ To se týká jak kontemplativní
90 II, 3,63 | samozřejmě třeba dbát na to, aby zasvěcený život neupadal,
91 II, 3,64 | bohatých na povolání, a to i na povolání misijní.~
92 II, 3,64 | srov. Propositio 48, A). To vyžaduje aktivní spolupráci
93 II, 3,65 | jejích postojů i chování, a to nejen ve významných okamžicích
94 II, 3,65 | Church‘s teaching as applied to lnstitutes dedicated to
95 II, 3,65 | to lnstitutes dedicated to works of the apostolate (
96 II, 3,65 | zaměřit především na toto. Má to být tedy cesta postupného
97 II, 3,66 | vhodným způsobem, protože je to nezbytná a ověřená účinná
98 II, 3,67 | je dobré a co nikoliv, a to jak ve své vlastní kultuře,
99 II, 3,70 | součtem výsledků práce. To jim umožní nalézt povzbuzení
100 II, 3,70 | důvěru a hlubší lásku, a to jak na úrovni osobní, tak
101 II, 3,71 | povzbuzuje (srov. 2 Kor 5, 14). To v praxi znamená přizpůsobení
102 II, 3,71 | možné dokonaleji chápat, a to na rovině osobnosti i celého
103 III, 0,72 | všude šířili jeho dílo. To se zásadním způsobem dotýká
104 III, 0,72 | pro každou společnost, a to nejen pro společnosti činného
105 III, 0,72 | osobním svědectvím mezi lidmi. To je teprve výzva, to je základní
106 III, 0,72 | lidmi. To je teprve výzva, to je základní úkol zasvěceného
107 III, 0,72 | Kristova misijního úkolu, a to bratrský život ve společenství
108 III, 0,73 | celé lidské historii. Je to záměr zachovat a znovu získat
109 III, 0,73 | otázky dnešního světa. Jsou to Boží výzvy, které jsou schopny
110 III, 0,73 | úsudkem, schopným rozlišit to, co je z Ducha, od věcí
111 III, 1,75 | hlásej slovo, říkej ho, ať je to vhod či nevhod, naléhej,
112 III, 1,75 | snášej také utrpení, abys to, co je naznačeno bílým oděvem
113 III, 1,75 | tvářích bratří a sester: jsou to tváře znetvořené hladem,
114 III, 1,75 | mu viditelně i v duchu, a to v chudých lidech, v jejich
115 III, 1,77 | společností zasvěceného života, a to jak kontemplativního, tak
116 III, 1,77 | milovat Tě a dělat vše pro to, abys byl milován“, nebo
117 III, 1,79 | podobami lidské kultury. To vyžaduje vážnou přípravu
118 III, 1,80 | schopen očistit ji a rozvíjet. To dokazuje historie mnoha
119 III, 1,80 | vztahovou kulturu, osvětluje to, co je proti člověku, a
120 III, 1,80 | dodržují evangelijní zásady, a to ve vztahu k charizmatu každého
121 III, 1,80 | Propositio 40, B); „je to obtížný úkol a vyžaduje
122 III, 1,81 | sami osloveni evangelizací. To je nám poučením, že i dnes
123 III, 1,81 | schopna hlásat ze střech to, co nejdřív zakusila v hluboce
124 III, 1,81 | všemi lidmi dobré vůle. To vyžaduje rozeznávání požadavků
125 III, 1,82 | strohý způsob života, a to jak života jednotlivých
126 III, 1,82 | její věrnosti vůči Pánu. To dokládá~ i celá historie
127 III, 2,85 | společnosti, která, i když si to často sama neuvědomuje,
128 III, 2,87 | adresovanými samotné církvi: jsou to úkoly trvalé, které jsou
129 III, 2,87 | náročnějších formách, a to téměř ve všech oblastech
130 III, 2,88 | utrpením duše i těla, a to jak jednotlivců, tak i celých
131 III, 2,88 | osoba je svědectvím, že to, co mnozí pokládají za nemožné,
132 III, 2,88 | disciplíny nezbytné pro to, aby se nedostala do područí
133 III, 2,89 | z nich také pracuje pro to, aby budoucí učitelé a sociální
134 III, 2,93 | vyjadřována znepokojená starost o to, aby zasvěcený život byl
135 III, 2,93 | Usilovat o svatost: to je souhrnné završení norem
136 III, 2,93 | prahu třetího tisíciletí. Je to způsob života, který vychází
137 III, 2,93 | mystéria.~ Velmi dobře to pochopil Pavel, když zvolal: „
138 III, 2,93 | když zvolal: „Vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání
139 III, 2,93 | povolání u nových generací. Je to vlastně tento duchovní rozměr
140 III, 2,94 | rozpoznávali Boží vůli, tedy to, co je „dobré, bohulibé
141 III, 2,95 | nepochybně posvátná liturgie, a to jak eucharistická slavnost,
142 III, 2,95 | je středem života církve, to tvoří zajisté střed i života
143 III, 2,95 | místo v zasvěceném životě, a to jak pro jednotlivé členy,
144 III, 2,95 | těsném spojení s ní, je to denní modlitba církve, ať
145 III, 3,96 | dosáhli dokonalosti lásky. Je to jeden z nejskvělejších darů,
146 III, 3,97 | zasvěcené osoby, aby tam, kde je to možné, se s novým úsilím
147 III, 3,97 | svou odpovědnost a dbát na to, aby školy sice účinně realizovaly
148 III, 3,98 | křesťanství. Stávalo se to pokaždé, když do nových
149 III, 3,98 | světlo evangelia. Většinou to byly právě zasvěcené osoby,
150 III, 3,98 | kulturních prostředí. Jsou to oblasti zcela nové i takové,
151 III, 3,99 | sil, prostředků i osob na to, aby se uskutečňovaly společné
152 III, 4,100 | se modlit a pracovat pro to, aby byla dosažena jednota
153 III, 4,101 | ekumenických službách a svědectví. To všechno jsou projevy, které
154 III, 4,101 | křesťanské jednoty a konají pro to různá studia či konkrétní
155 Zaver, 0,104| Nech ji!“ (Jan 12,7)~ To je i dnes platná odpověď
156 Zaver, 0,104| zasvěceného života.~ To, co se lidskému pohledu
157 Zaver, 0,104| jásavým díkůvzdáním za to, že mu zcela zvláštním způsobem
158 Zaver, 0,105| dispozici vlastní život pro to, aby ostatní měli života
159 Zaver, 0,109| vám, protože touží poznat to, co nikde jinde nevidí.
160 Zaver, 0,112| které nikdy nepomine.~ O to tě prosíme, aby ve všech
|