Podle vzoru společenství
apoštolů
45. Bratrský život má
rozhodující úlohu na cestě duchovního rozvoje
zasvěcených osob, protože napomáhá jak jejich
neustálé obnově, tak plné realizaci jejich
poslání ve světě. To vyplývá z
teologických důvodů, které tvoří jeho
základ, a plně to potvrzuje i vlastní zkušenost. Proto
vybízíme zasvěcené muže i ženy, aby
bratrský život pečlivě rozvíjeli, podle
příkladu prvních křesťanů v
Jeruzalémě, kteří setrvávali v
apoštolském učení, ve společné
modlitbě, v přijímání eucharistie a ve
sdílení majetků hmotných i duchovních (srov.
Sk 2, 42-47). Řeholníky i řeholnice jakož i členy
společenství apoštolského života velmi
povzbuzujeme, aby prožívali vzájemnou lásku bez
podmínek, aby ji projevovali podle charakteru svého
vlastního institutu, aby se tak každé
společenství stalo zřetelným znamením
nového Jeruzaléma, který je „Boží stan mezi
lidmi“ (Zj 21, 2-3).
Celá církev totiž chová
velkou důvěru ve svědectví společenství
naplněných „radostí a Duchem svatým“ (Sk 13, 52).
Touží sama po celém světě ukazovat
příklady společenství, v nichž
vzájemná podřízenost pomáhá překonávat
samotu, sdílení podněcuje ve všech vědomí
zodpovědnosti, odpuštění uzdravuje rány a v
každém jednotlivci se posiluje touha po jednotě. V
takových společenstvích podstata charizmatu radí, jak
používat síly, podporuje věrnost a apoštolskou
práci všech směřuje k jednomu úkolu. Aby
dnešním lidem mohla ukázat svou pravou tvář,
potřebuje církev bratrská společenství tohoto
druhu, která už pouze svou existencí jsou
přínosem pro novou evangelizaci, protože konkrétně
ukazují plody „nového přikázání“.
|