Plodné a vhodně uspořádané církevní společenství

    49. Biskup je otec a pastýř celé místní církve. Jeho úkolem je rozeznávat jednotlivá charizmata, chránit je, rozvíjet a vhodně uspořádat. Ve své pastýřské lásce má přijímat charizma zasvěceného života jako milost, která se netýká pouze jednoho institutu, ale přináší užitek celé církvi. Bude se snažit podporovat osoby zasvěcené a pomáhat jim, aby ve společenství s církví byly přístupné požadavkům odpovídajícím současné době a přitom zachovávaly věrnost záměrům svého zakladatele. Osoby zasvěceného života zase naopak, každá podle svých sil, budou přispívat svou prací pro místní církev a přitom zachovávat své vlastní charizma a budou těsně spolupracovat s biskupem v oblasti evangelizace, katecheze a života farnosti.
    Je třeba připomenout, že když instituty spojují svou službu církvi všeobecné se službou církvi místní, nemohou se odvolávat na svou zvláštní autonomii a její vyjímky, které mnoho z nich užívá (srov. CIC, kán. 586 § 2; 591; CCEO, kán. 412 § 2), a tak ospravedlňovat některé zvláštnosti, které jsou ve skutečnosti v rozporu s potřebami řádného společenství i zdravého života církve. Sluší se naopak, aby pastorační záměry osob řeholních byly diskutovány i realizovány v laskavém a otevřeném dialogu mezi biskupy a představenými různých institutů. Pozorná starostlivost biskupů k povolání a úkolu institutů a naopak poslušnost institutů vůči biskupskému úřadu zároveň s ochotným přijetím jejich pastýřských záměrů pro život diecéze, to jsou dva projevy jediné lásky církve, která všechny vybízí ke službě uspořádanému společenství Božího lidu, a to jak charizmatické, tak i hierarchické.