III. Výhled do budoucnosti

Obtíže a perspektivy

    63. Současné společenské změny i úbytek povolání v některých oblastech světa staví zasvěcený život do obtížné situace. Apoštolská činnost mnoha společností i sama jejich přítomnost v některých místních církvích se nachází v ohrožení. Podobně jako i jindy v historii hrozí některým institutům nebezpečí, že zanedlouho přestanou existovat. Všeobecná církev jim nepřestává být vděčná za pomoc, kterou díky svému svědectví a službě přispěly k její výstavbě (srov. Propositio 24). Dnešní obtíže nezmenšily jejich zásluhy ani neodstranily výsledky jejich práce.
    U jiných společností vyvstává otázka jejich nového uspořádání – reorganizace. Tento nelehký a často také trpký úkol vyžaduje úsilí a posouzení ve světle různých kritérií. Tak např. musí být zachován smysl původního charizmatu, rozvíjen bratrský život, je třeba vycházet vstříc potřebám církve jak všeobecné, tak i místní, chránit to, co svět zanedbává, svobodně a odvážně přijímat nové podoby chudoby, zvláště na těch nejchudších místech, i když půjde třeba jen o opatření menšího významu (srov. Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života, instrukce La vita fraterna in communita „Congregavit nos in unum Christi amor“ (2. 2. 1994), 67: Cittá del Vaticano 1994, s. 85–86).
    Četné nesnáze, které vznikají díky menšímu počtu členů i činností, nesmějí žádným způsobem vést ke ztrátě důvěry v evangelijní hodnotu zasvěceného života, který v církvi vždy bude existovat a působit. I když by jednotlivé instituty zanikly, zasvěcený život bude vždy ve věřících povzbuzovat lásku k Bohu i bratřím. Proto je třeba rozlišovat historické poslání jednotlivého institutu nebo formy zasvěceného života od vlastního poslání zasvěceného života v církvi, které má význam jako takové. To první se může měnit vzhledem ke změněným okolnostem, to druhé nikdy nepřestane existovat.
    To se týká jak kontemplativní formy zasvěceného života, tak i té, která se věnuje apoštolské práci. Všude stále a stále přicházejí nové podněty Ducha svatého a zasvěcený život pokračuje jako vynikající svědectví nerozlučné jednoty lásky k Bohu a k bližnímu, jako připomínka životadárné Boží lásky, která se projevuje v životě jednotlivců i společností. Obtížným situacím, které nyní nastávají, je třeba čelit s klidnou myslí a s vědomím, že od žádného z nás se nevyžaduje úspěch, ale věrnost vlastnímu úkolu. Je samozřejmě třeba dbát na to, aby zasvěcený život neupadal, ale jeho úpadek se neprojevuje zmenšeným počtem členů, ale zánikem duchovní věrnosti Pánu i vlastnímu povolání a poslání. Naopak ten, kdo je vůči nim věrný, podává také světu nejúčinnější svědectví o své pevné důvěře v Pána dějin, v jehož rukách jsou staletí i osudy jednotlivců, institucí i národů a také způsoby, jimiž chce v čase udělovat svoje dary. Obtížné situace a nesnáze povzbuzují zasvěcené osoby k ještě pevnější víře v Kristovu smrt a zmrtvýchvstání, které musí hlásat, aby se samy stávaly zřetelným znamením přechodu ze smrti do života.