Cíle počáteční formace

    65. Zvláštní pozornost věnovalo shromáždění synody formaci těch, kdo se chtějí zasvětit Bohu (srov. Propositio 49, A). Tato formační cesta směřuje především k tomu, aby se člověk připravoval k celkovému zasvěcení se Bohu skrze následování Krista ve službě jeho poslání. „Kladná“ odpověď na Pánovo volání a vědomé osobní přijetí dynamického rozvoje povolání tvoří nezcizitelnou součást odpovědi každého povolaného jednotlivce, který má otevírat prostor svého života působení Ducha svatého a s otevřenou duší vstoupit do formačního procesu, přijímaje s důvěrou pomoc, kterou mu Pán i církev poskytují (srov. Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života, instrukce Potissimum institutioni (2. 2. 1990), 29: AAS 82 (1990), 493).
    Proto musí formace vstupovat hlouběji do nitra osoby, tak aby jednotlivé projevy jejích postojů i chování, a to nejen ve významných okamžicích života, ale i v běžných denních situacích, vyjadřovaly její celkovou, úplnou a radostnou přináležitost Bohu (srov. Propositio 49, B). Protože však cílem zasvěceného života je připodobnění se Pánu Ježíši a jeho celkovému sebeobětování (srov. Kongregace pro řeholní a sekulární společnosti, instrukce Essential elements in the Church‘s teaching as applied to lnstitutes dedicated to works of the apostolate (31. 5. 1983), 45: Ench. Vat. 9, 229), formace se chce zaměřit především na toto. Má to být tedy cesta postupného dosahování postoje Krista ve vztahu k Otci.
    Jestliže pak toto je cílem zasvěceného života, tedy proces, který k němu vede, musí přijmout a zdůraznit především jistý rys úplnosti. Musí být formována celá osobnost (srov. CIC, kán. 607 § 1) ve všech svých individuálních rysech, jak chování, tak smýšlení. Protože však formace je zaměřena na proměnu celé osobnosti, je jasné, že úkol formace nikdy nekončí. Až do konce života musí být zasvěceným osobám dána možnost prohlubovat své spojení s charizmatem a posláním vlastního institutu.
    Aby mohla být formace všeobecná a úplná, má se týkat všech oblastí křesťanského i zasvěceného života. Je tedy nutno zabezpečit výchovu osobní, kulturní, duchovní i pastorační a zaměřit ji tak, aby její rozmanité aspekty byly navzájem vhodně propojeny. Počáteční formace, která je jakýmsi pozvolným procesem, orientovaným na postupné dosažení zralosti ve všech oblastech – tedy od psychologické a duchovní až po teologickou a pastorační – musí mít k dispozici dosti široký časový úsek, který tam, kde se jedná o povolání ke kněžství, se shoduje s předepsaným studijním programem, který tvoří součást širšího formačního plánu.