Formace ve společenství a apoštolská formace

    67. Protože součástí formace je nutně také vztah ke společenství, je v společnostech zasvěceného života i ve společnostech apoštolského života jejím prvním místem samo společenství. V něm je možné zároveň poznávat radosti i obtíže společného života. V bratrském společenství se každý učí žít pospolu s tím, koho Bůh postavil vedle něho, a přijímat stejně jeho kladné vlastnosti, jako i odlišnosti a jeho limity. Učí se především sdílet s ostatními dary, které on sám přijal, ale jsou určeny pro budování všech, protože „ty projevy Ducha jsou dány každému, aby mohl být užitečný“ (1 Kor 12, 7) (srov. Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života, instrukce La vita fraterna, 32-33: Cittá del Vaticano 1994, s. 39-42). Současně má život ve společenství od prvního okamžiku formace ukazovat hluboký misijní aspekt zasvěcení. Proto v době počáteční formace v společnostech zasvěceného života je vhodné, aby vychovatelé i vychovatelky poskytovali praktické příklady činnosti, v níž by se prostřednictvím dialogu s okolní kulturou realizovaly apoštolské záměry, dosvědčovala schopnost přizpůsobit se podmínkám a iniciativní aktivita. Jestliže na jedné straně velmi záleží na tom, aby si zasvěcená osoba postupně osvojovala evangelijní myšlení, aby tak byla schopna rozlišovat, co je dobré a co nikoliv, a to jak ve své vlastní kultuře, tak v té, do které ji posléze její činnost zavede, na druhé straně je nutné, aby se učila nesnadnému umění života v jednotě, vzájemného prolínání lásky k Bohu s láskou k bratřím a sestrám, a přitom aby zažívala zkušenost, že modlitba je duší apoštolátu, a naopak apoštolát povzbuzuje a oživuje modlitbu.