|
II. Prorocké
svědectví tváří v tvář velkým
výzvám
Prorocké dílo
zasvěceného života
84. Synodní otcové velmi zdůrazňovali
prorocký charakter zasvěceného života. Ten se
uskutečňuje jako jakýsi jedinečný způsob
účasti na Kristově prorockém úkolu, kterou Duch
svatý uděluje celému Božímu lidu.
Prorocké dílo zasvěceného života
vychází z jeho vlastní podstaty radikálního
následování Krista a z toho
vyplývající oddanosti jeho poslání.
Druhý vatikánský koncil chápe zasvěcený
život jako znamení (srov. LG 44), které se projevuje
prorockým svědectvím o prvenství Boha a
evangelijních hodnot v křesťanském životě.
Vzhledem k tomuto prvenství nemůže ničemu být
dávána přednost před jedinečnou láskou ke
Kristu a k chudým, v nichž on žije (srov. Jan Pavel II.,
homilie na zakončení IX. řádného
zasedání všeobecného biskupského synodu (29.
10. 1994), 3: AAS 87 (1995), 580).
Patristická tradice vidí vzor
řeholního a mnišského života v
Eliášovi, osvíceném proroku a Božím
příteli (srov. sv. Atanáš, Vita Antonii, 7: PG 26, 854). Eliáš
žil před Boží tváří, v
mlčení patřil na jeho přítomnost, přimlouval
se za lid a mocně hlásal Boží vůli, hájil
Boží právo a povstal na ochranu chudých proti
mocným tohoto světa (srov. 1 Král 18-19). V historii
církve nechyběli vedle ostatních křesťanů muži
a ženy zasvěcení Bohu, kteří obdařeni
jedinečným darem Ducha plnili skutečnou prorockou službu
a mluvili ve jménu Boha ke všem lidem i k samotným
pastýřům církve. Opravdové proroctví
pochází od Boha, z přátelského vztahu k
němu, z pečlivého naslouchání jeho hlasu v
různých událostech dějin. Prorok
prožívá ve svém nitru horoucí lásku k
Boží svatosti a slovo, které jednou přijal v dialogu
modlitby, hlásá svým životem, slovy i činy a
vystupuje jako Boží prostředník v boji proti zlu a
hříchu. Prorocké svědectví vyžaduje
ustavičné a horlivé hledání Boží
vůle, velkodušné prožívání
nezbytného společenství s církví, cvičení
v duchovním rozlišování a lásku k pravdě.
Toto svědectví se vyjadřuje také
odmítnutím všeho, co se staví do cesty
Božímu rozhodnutí, a hledáním nových
cest, které by umožňovaly
uskutečňování evangelia v historii s cílem
dosáhnout Božího království (srov. Propositio
39, A).
|