Ve společenství s Kristem

    95. Zvláštním prostředkem, který vytváří účinné spojení s Pánem, je nepochybně posvátná liturgie, a to jak eucharistická slavnost, tak denní modlitba církve (liturgie hodin).
    Především „... nejsvětější eucharistii obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka a živý chléb. Skrze své tělo, Duchem svatým oživované a oživující, dává lidem život.“ (Srov. 2. vatikánský koncil, PO 5.) Co je středem života církve, to tvoří zajisté střed i života zasvěceného. Cožpak by osoba zasvěcená, skrze slib evangelijních rad povolaná k tomu, aby si vyvolila Krista jako jediný smysl svého života, netoužila vejít s ním do ještě těsnějšího vztahu každodenní účastí na jeho svátosti? Vždyť zde se zpřítomňuje ten, který v této oběti završuje dar lásky, uskutečněný na Golgotě, ve společné hostině, která živí a udržuje lid Boží na jeho cestě. Už ze své podstaty zaujímá eucharistie centrální místo v zasvěceném životě, a to jak pro jednotlivé členy, tak pro celé společenství. Je každodenním pokrmem na cestě a zdrojem spirituality pro jednotlivce i pro celý institut. Každý zasvěcený člověk je určen k tomu, aby v eucharistii prožíval Kristovo velikonoční tajemství, aby se s Kristem sjednocoval a obětoval Otci skrze Ducha svatého svůj vlastní život. Ustavičná a každodenní adorace Krista přítomného v eucharistii umožňuje alespoň do jisté míry opakovat Petrův zážitek z proměnění Páně: „Je dobré, že jsme tady.“ Slavením tajemství těla a krve Páně se upevňuje a prohlubuje jednota a láska těch, kteří zasvětili svůj život Bohu.
    Vedle eucharistie, avšak v těsném spojení s ní, je to denní modlitba církve, ať už slavená ve společenství, nebo – podle povahy kterého institutu – jednotlivě, která je ve spojení s modlitbou celé církve výrazem vlastního povolání zasvěcených osob ke chvále Boha a k ustavičné modlitbě.
    Hlubokou vnitřní spojitost s eucharistií má také úkol neustálého obrácení a nezbytného očišťování, který zasvěcené osoby uskutečňují ve svátosti smíření. V tomto častém setkávání s Božím milosrdenstvím očišťují a obnovují své srdce a pokorným vyznáváním hříchů dávají najevo své spojení s Pánem. Radostná zkušenost svátostného odpuštění ve společenství bratří a sester činí duši vnímavou a probouzí touhu po větší věrnosti.
    Velikou pomocí pro každého jednotlivce v jeho postupu na cestě evangelia, zvláště v období formace a v jiných významných životních okamžicích, je důvěryplný a pokorný vztah duchovního vedení, které člověku pomáhá ochotně odpovídat na podněty Ducha svatého a udržovat jistý směr na cestě ke svatosti.
    Konečně vybízíme všechny zasvěcené osoby, aby ve shodě s vlastními tradicemi každodenně obnovovaly duchovní pouto s Pannou Marií a spolu s ní denně rozjímaly nad tajemstvími jejího Syna, zvláště v modlitbě posvátného růžence.