Nezbytnost obnovené angažovanosti v oblasti výchovy

    97. Zasvěcené osoby, spojujíce ohleduplný respekt s misijním odhodláním, ať dávají najevo, že víra v Ježíše Krista osvětluje celé pole výchovné práce a neumenšuje, ale naopak potvrzuje a vyzdvihuje všeobecně lidské hodnoty. Tímto způsobem ať se stávají svědky moci vtělení a služebníky síly Ducha svatého. Tento jejich úkol patří mezi nejzřetelnější znamení mateřství, jaké podle vzoru Panny Marie církev prožívá ve vztahu ke všem svým synům a dcerám (srov. Jan Pavel II., apoštolská konstituce Sapientia christiana (15. 4. 1979), II: AAS 71 (1979), 471).
    Proto synoda naléhavě vyzvala zasvěcené osoby, aby tam, kde je to možné, se s novým úsilím opět ujaly výchovného úkolu na školách všech druhů a stupňů, na univerzitách i vyšších učilištích (srov. Propositio 41).
    Připojujeme se k tomuto mínění synody a velmi povzbuzujeme členy institutů, určených pro výchovu, aby vytrvali ve věrnosti svému původnímu charizmatu a svým tradicím, vědomi si toho, že láska k chudým se nejsilněji a nejúčinněji projevuje tam, kde se hledají vhodné prostředky k osvobození lidí od oné zvláště významné formy chudoby, jakou je naprostý nedostatek kulturní a náboženské výchovy.
    S ohledem na velkou závažnost úlohy katolických a církevních fakult a univerzit, kterou plní v oblasti výchovy a evangelizace, instituty, které je spravují, musí si uvědomovat svou odpovědnost a dbát na to, aby školy sice účinně realizovaly dialog s kulturou současné společnosti, ale aby zároveň zachovávaly svůj zcela katolický charakter, který respektuje věrnost učitelskému úřadu církve. Kromě toho ať jsou členové těchto institutů a společností – podle okolností – připraveni vstupovat též do světských a státních vzdělávacích struktur. K této činnosti jsou zvláště vyzýváni – s ohledem na charakter svého povolání – členové sekulárních společností.