Nutnost evangelizace kultury

    98. Společnosti zasvěceného života vždy znamenaly veliký přínos pro rozvoj a předávání kultury. Například ve středověku se kláštery staly místy, kde se uchovávaly kulturní poklady starších dob a vytvářela se nová kultura humanismu a křesťanství. Stávalo se to pokaždé, když do nových národů a jejich kulturních forem proniklo světlo evangelia. Většinou to byly právě zasvěcené osoby, které přispívaly k rozvoji kultury a velmi často také prováděly bádání v oblasti původních místních kultur a obhajovaly je. Také dnes věnuje církev co největší pozornost činnosti potřebné pro rozvoj lidské kultury a dialogu mezi kulturou a vírou (srov. Jan Pavel II., Sapientia christiana II: ed. cit., 470).
    Zasvěcené osoby si musí uvědomit, že tato výzva je adresována právě jim. Rovněž při hlásání slova Božího mají hledat způsoby, kterými lze nejvhodněji oslovit různé skupiny lidí, a vyzývat umělce, aby pracovali pro tento úkol, aby totiž světlo Kristovo proniklo na každé místo a jako kvas spásy zevnitř proměňovalo společnost, aby tak lidská kultura byla prosycena evangelijními hodnotami (srov. Propositio 36). Při této práci bude moci také zasvěcený život na samém prahu třetího tisíciletí křesťanství dokázat svou shodu s vůlí Boha, který vychází vstříc všem lidem, kteří, ať už vědomě či nevědomě, krok za krokem hledají pravdu a život (srov. Sk 17,27).
    Kromě této úlohy ve službě jiným je také uvnitř zasvěceného života zapotřebí obnovení lásky ke kulturní práci, horlivého hledání prostředků pro celkovou formaci i způsobů askeze, které jsou zvláště dnes nutné, tváří v tvář mnohotvárným prostředkům kultury. Zmenšení snah v oblasti výchovy může s sebou nést závažné problémy v oblasti apoštolátu, například jistý pocit výlučnosti nebo možnosti nižších nároků, povrchnosti či nenáročnosti při posuzování věcí.
    S ohledem na různost charizmat a skutečné možnosti jednotlivých institutů závazek studia nemůže být omezen pouze na období počáteční formace nebo dosažení akademického titulu či odborné kvalifikace. Hlubší význam vzdělání spočívá v nikdy neuspokojené touze stále více a více poznávat Boha, který je zdrojem světla a pramenem každé lidské pravdy. Proto snaha o hlubší studium neuzavírá zasvěcenou osobu do abstraktního intelektualismu, ani ji neomezuje do úzké oblasti jakéhosi narcismu; naopak, stává se podnětem k dialogu a sdílení, posílením schopnosti posuzování, výzvou ke kontemplaci a modlitbě při onom neustálém hledání Boha a jeho působení ve složitých problémech dnešního světa.
    Zasvěcená osoba se musí nechat proměnit Duchem, rozšířit těsné hranice lidských úzkostí a tužeb a současně chápat hlubinné rozměry každého člověka a jeho historie, s prohloubením pohledu za ty aspekty, které jsou sice viditelné, ale často druhotné. Dnes se objevují nesčetné výzvy z různých kulturních prostředí. Jsou to oblasti zcela nové i takové, ve kterých již dříve zasvěcené osoby působily, s nimiž je nezbytné navazovat plodná spojení, na jedné straně v duchu bdělé kritiky, ale na druhé straně zároveň v duchu důvěryplné péče vůči těm, kteří se snaží překonávat obtíže intelektuální práce, zvláště tam, kde s ohledem na dosud nepoznané problémy dnešní doby je třeba přistupovat k novým analýzám či syntézám (srov. 2. vatikánský koncil, GS 5). Vážná a účinná evangelizace nových míst, na nichž se realizuje a předává lidská kultura, nemůže být úplná bez aktivní pomoci laiků, kteří v této oblasti pracují.