Zasvěcený život ve
službě Božímu království
105. „Co by se stalo se světem, kdyby v něm
nebyli řeholníci?“ (Srov. Sv. Terezie od Ježíše:
Libro de la Vida, c. 32,11.) Přes všechna
zlehčování jeho úlohy velký význam
zasvěceného života spočívá v tom, že
je hojností obětavé lásky, což je
zvláště důležité uprostřed lidí,
kterým hrozí, že budou pohlceni záplavou
pomíjejících věcí. „Kdybychom odstranili toto
zřetelně viditelné znamení, vzniklo by nebezpečí,
že láska, kterou je sama církev oživována a
občerstvována, zeslábne, stejně jako onen
podivuhodný kontrast spalitelné zvěsti evangelia, že
„sůl“ víry zmizí ze světa, který v
současné době podléhá sekularizaci.“ (Srov. Pavel VI.,
apoštolská adhortace Evangelica testificatio (29. 6. 1971), 3: AAS
63 (1971), 498.) Život církve i celá společnost
potřebují lidi, kteří jsou schopni cele se odevzdat
Bohu a z lásky k Bohu i ostatním lidem.
Církev se žádným
způsobem nikterak nemůže vzdát zasvěceného
života, protože ten je velmi výmluvným projevem
jejího „snoubeneckého“ charakteru. Nachází v
něm nový podnět i sílu ke hlásání
evangelia všem lidem. Je především třeba
lidí, kteří by ukazovali otcovskou tvář Boha i
mateřskou tvář církve, kteří dávají
k dispozici vlastní život pro to, aby ostatní měli
života naději. Církev potřebuje zasvěcené
osoby, které dříve, než se zavážou ke
službě na tom či onom šlechetném úkolu,
nechají se proměnit Boží milostí a
vnitřně se zcela ztotožní s evangeliem.
Církev si uvědomuje, že má ve
svých rukách tento skvělý dar, s velkou
vděčností se ho snaží
oceňováním i modlitbou rozvíjet a otevřeně
vyzývá k jeho přijetí. Velmi
záleží na tom, aby biskupové, kněží
i jáhni, kteří jsou přesvědčeni o velikosti
tohoto způsobu života podle evangelia, věnovali
úsilí tomu, aby ji zdůrazňovali a ve svých
kázáních a úsudcích i svojí
prozíravou duchovní péčí podporovali
rodící se řeholních povolání.
Všichni věřící se pak mají neustále
modlit za zasvěcené osoby, aby jejich horlivost a ochota k
lásce se neustále zvětšovaly a tak pronikaly celou
současnou společností jako vonné kadidlo
vydechující Krista (srov. 2 Kor 2,15). Celé
křesťanské společenství – pastýři,
laici i zasvěcené osoby – mají odpovědnost za
zasvěcený život, za jeho přijetí i za podporu, která
se poskytuje novým povoláním (srov. Propositio 48).
|